Oříškem nemusí být jen to, CO vůbec do dialogu napsat, ale také JAK ho vlastně napsat. Tomu CO jsem se věnovala v tomto článku. Nyní pojďme přímé řeči dát tu správnou formu.
Pár písmen, věta či soubor vět ukončené čárkou, vykřičníkem nebo jiným interpunkčním znaménkem schované v uvozovkách plus doprovodná věta, zvaná uvozovací. To je ve zkratce přímá řeč. V praxi to vypadá asi nějak takto:
„Těšíš se na léto?“ optala se ho s úsměvem.
Nic, co byste neznali z příběhových knih. Avšak z mých zkušeností korektorky a betačtenářky spisovatelé při jejím zapisování dělají často chyby. Nejčastěji v interpunkčních znaménkách a pak také ve velikosti písmen.
Kromě řeči přímé, kdy tedy doslova a do písmene opíšete to, co daná postava řekla a doplníte ji vhodnou uvozovací větou, nejlépe bez neustálého „řekl“, existuje i řeč nepřímá. Ta tedy není jejím přesným opisem a může se měnit osoba, ale také způsob a čas.
Podívejme se na to, jak nepřímá řeč vypadá na větě, kterou jsme si psali již výše. Můžete si hezky srovnat, jak na Vás obě varianty působí.
PŘÍMÁ ŘEČ „Těšíš se na léto?“ optala se ho s úsměvem.
ŘEČ NEPŘÍMÁ Usmála se a zeptala se ho, zda se těší na léto.
Jak na Vás která varianta působí?
Ve zbytku článku se však budeme zabývat pouze řečí přímou.
Formy přímé řeči
Přímá řeč má tři podoby a to podle toho, kde se nachází uvozovací věta. Ta může ovšem i chybět, pokud to nějak nenaruší kontext příběhu a konkrétního dialogu. Je-li jasné, kdo zrovna promlouvá, není uvozovací věta nezbytná. Můžete ji tedy s klidným svědomím úplně vypustit.
Nezapomínejte však na to, že uvozovací věta může skvěle doplnit děj a ovlivnit dynamiku dialogu i vyprávění. Schválně si zkuste některé informace nebo činnosti podat čtenáři ve vyprávění a pak to porovnejte s tím, když je zařadíte do dialogu.
A jak tedy přímá řeč může vypadat?
Přímá řeč plus uvozovací věta „Těšíš se na léto?“ optala se ho s úsměvem.
Uvozovací věta plus přímá řeč S úsměvem se ho zeptala: „Těšíš se na léto?“
Uvozovací věta vmáčknutá doprostřed „Mirku,“ optala se ho, „těšíš se na léto?“
A jak je to s interpunkcí a VELKÝMI a malými písmenky?
Přímá řeč, tedy ta část, která je uvnitř uvozovek, může končit buď čárkou, otazníkem v případě otázky a vykřičníkem v případě důrazu, zvolání, výkřiku, anebo taky trojtečkou. Avšak tečka to nebude nikdy.
„Těšíš se na léto?“ optala se ho s úsměvem.
Interpunkční znaménka se vždy nacházejí uvnitř uvozovek, nikdy z nich neutíkají. Uvozovací věta začíná malým písmenem, nehledě na to, jakým interpunkčním znaménkem končí uvozovací věta před ní. Pohlídejte si však, zda opravdu jde o uvozovací větu a ne o pokračování vyprávění. Tehdy by písmenko následující věty bylo samozřejmě velké a přímá řeč by nekončila čárkou, ale tečkou.
Doufám, že Vám dnešní článek pomohl. O tom jak správně psát uvozovky, které jsou nezbytnou součástí přímé řeči jsem psala tady. A pokud Vás zajímá, jak z přímé řeči vyrobit uvěřitelný dialog, mrkněte sem.
Trápí Vás obavy, že by se mohl Váš text hemžit nelogičnostmi a Vy jej chcete hrdě bez chyb poslat do světa? Svěřte jej mně – já se o něj postarám. Napište mi zprávu
