Každý rodič asi zná nechtěné vběhnutí dítěte do silnice. Co dělat ve chvíli, kdy to dělá schválně a baví se tím? Když vysvětlování nepomáhá? Knížka Marie Žákové „Anička běhá do cesty“ pomáhá dětem a rodičům najít společnou řeč a tuhle situaci vyřešit s citem a respektem.
Knížka o malé Aničce mě na první pohled zaujala veselou obálkou. I mému šestiletému synovi se líbila. S nadšením jsme knížku přečetli během dvou večerů, překvapivě se ke knize chtěl vracet. To překvapivě má jediný důvod – mě kniha samotná nezaujala tak jako jeho. I uvnitř se nachází moc krásné ilustrace, které skvěle doprovázejí příběh, ale já si nebyla až tak jistá, pro koho byl vlastně napsaný – zda pro děti, nebo jejich rodiče.
O čem knížka „Anička běhá do cesty“ je?
Jak už název napovídá, příběh je o Aničce, která neustále běhá do cesty. Je to malá dvouletá rošťanda a maminka neví, co s ní. Jednoho dne se prostě rozhodla, že bude mamince utíkat přes cestu, i když do té doby cestu přecházela s maminkou a svědomitě se rozhlížela na obě strany. A vypadá to, že to dělá schválně a ještě se u toho dobře baví. Vždycky se chichotá a nic nedbá na maminčin křik a vysvětlování.
Na knížce jsem ocenila to, že naprosto zobrazovala realitu maminek se dvěma dětmi a také realistické zobrazení toho, jak život v dnešní době vypadá. Bydlíme v panelácích, ne vždy v rodinných domcích, jako se to zobrazuje ve skoro každé pohádce, a znakem moderní doby je také to, že maminka nosí Aniččina mladšího brášku v nosítku.
Je psaná ale jednoduchým a čtivým jazykem, který mého syna opravdu zaujal, a doplněná krásnými, živými a barevnými ilustracemi, které krásně doplňují děj, zobrazují to, co se zrovna v příběhu děje, takže malé děti nebudou mít problém s tím udržet pozornost a představit si, co se zrovna děje. Myslím, že příběh je určený právě pro menší předškolní děti, přibližně od dvou do šesti let, jejichž rodiče řeší to samé, co maminka malé Aničky.
Více výchovná než dobrodružná pohádka
Příběh samotný mi ale z pohledu rodiče přišel nicneříkající a nudný, až moc poučný. Žádné dobrodružství pro děti. S každou další stránkou jsem si říkala, že autorka napsala tuto výchovnou knihu spíše pro rodiče, aby děti pochopili a uměli se s nimi v takových situacích domluvit, než pro děti samotné.
Můj synek se ale do vyprávění opravdu vžil, komentoval děj, smál se při lumpárnách, které Anička své mamince vyváděla, a o knížce i celkem dost mluvil během následujících pár dní. Knížku jsme v prvním dni stihli jen zčásti, z čehož byl zklamaný, ale moc se těšil, až budeme druhý den ve čtení pokračovat.
Myslím, že ho příběh bavil i proto, že je mu chování malé Aničky velmi blízké a v poslední době má velmi pozitivní vztah k menším dětem, kterým rozumí, rád je pozoruje a pomáhá jim. Příběh působil velmi reálně, živě, ne pohádkově, ale jako příběh ze života.
Pro koho je knížka „Anička běhá do cesty“ a co Vám přinese?
Knížku bych tedy nedoporučila dětem a rodičům, kteří si společně rádi předčítají pohádky plné dobrodružství, protože tohle je spíše knížka k zamyšlení se nad určitým tématem, ze kterého se snažíte najít cestu ven. S klidným srdcem ji mohu doporučit všem rodičům, kteří netuší, jak mluvit se svými dětmi o přecházení cesty, neví, jak jim vysvětlit, co se s nimi může stát, a hledají způsoby komunikace, které budou respektující a opravdu povedou ke vzájemnému pochopení a k řešení.
Není to klasická knížka na čtení před spaním nebo na ukrácení chvíle na výletě, při čekání či cestě MHDéčkem. Mě samotnou čtení moc nebavilo, ale sdílela jsem se synkem nadšení a nad knížkou jsme debatovali. Je to knížka, která učí komunikaci, vzájemnému pochopení a nalézání řešení.
Děkuji autorce Marii Žákové za poskytnutí recenzního výtisku. Knížku si můžete zakoupit zde.
Marie Žáková
Marie Žáková je maminka dvou dětí a autorka dětských knížek, které vznikají z běžného života s dětmi. Ve své tvorbě se zaměřuje na emoce, porozumění a vztahy mezi dětmi a dospělými.
Její první vydaná knížka Anička běhá do cesty citlivě otevírá téma bezpečnosti na silnici a dětského vnímání světa. Kromě psaní pořádá také autorské besedy ve školkách, školách a knihovnách, kde propojuje čtení příběhů s hravými aktivitami pro děti.
Ve své tvorbě se snaží přibližovat svět dětí dospělým – a naopak.
