Vidíte chyby v textech jiných, ale ty své přehlížíte? Nejste sami. Autorská slepota trápí i zkušené spisovatele — a není to důvod vzdát psaní. V tomto článku se podíváme na to, proč vzniká, jak s ní naložit a proč je zpětná vazba tím nejlepším darem, který můžete svému příběhu dopřát.
Je až s podivem, že vidím chyby a nedostatky – a mnohdy také potenciál – v cizím díle, ale v mých vlastních textech mi unikají. Nezáleží na tom, jestli se to týká jazykových chyb nebo třeba nelogičností v ději, nedostatečně vyjádřených emocích nebo skřípajícím dialogu. Nedávno jsme se o tom bavily s jednou kamarádkou, která mi psala totéž. A to mě inspirovalo k tomuto článku.
Co je autorská slepota?
Autorská slepota je holka záludná. Protože máme k vlastnímu rukopisu (nebo třeba blogovému článku či jinému textu) citový vztah, jsme opravdu slepí (odtud autorská slepota), zatímco nedostatky a překlepy jiných nás naprosto bijí do očí a říkáme si: „Sakra, jak to ten autor může nevidět?“ A pak se ocitneme na druhé straně, na té, která je hodnocena.
A pak to jen sviští takovou rychlostí, že nestačíme valit oči. Překlepy, chybějící nebo nadbytečné čárky či tečky, dialog, který v naší hlavě zněl tak úchvatně, nepůsobí moc plynule a přirozeně, a scéna, na kterou jsme velice pyšní, vlastně vůbec nedává smysl. Mohou přijít pocity studu a viny, šílená sebekritika a chuť roztrhat svůj výtvor na kousky – nebo jej nenávratně vymazat ze svého zařízení, pokud nepíšeme ručně.
Poznáváte se v tom taky? Bere Vám to chuť psát? A není to trochu škoda? Tento problém máme absolutně všichni. A i když jsem se setkala i s názorem, že kritika jen brzdí a nic autorovi nedává, není to tak. Rozhodně tady není proto, aby Vám srazila autorské sebevědomí, jen je třeba pečlivě vybírat, s kým spolupracujete.
Pokud Vás zpětná vazba mrzí, přečtěte si i pozitivní recenze na to, co jste napsali, zvedne Vám to náladu a budete se na ni dívat jinýma očima.
Proč nás zpětná vazba bolí?
Protože známe jen tu negativní – počínaje výchovou a pokračuje školním systémem, který se svými známkami a srovnáváním není zrovna skvělým líhništěm pro sebereflexi a přijímání zpětné vazby. Hlavně tehdy, pokud Vaši rodiče přehnaně lpěli na dobrých známkách. To zanechalo stopy, které si neseme v sobě dodnes a objeví se třeba jako reakce na zpětnou vazbu od betačtenáře.
Jak pracovat se zpětnou vazbou jako autor?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že ji opravdu potřebujete. Potřebujete znát názor čtenáře, zda se příběh líbí cílové skupině, zda je všechno srozumitelné – protože Vám vše srozumitelné být může, ale čtenáři nemusí. On Vám totiž do hlavy nevidí.
Druhou věcí je nebrat si zpětnou vazbu osobně. Pokud jste si opravdu pečlivě vybrali svého betačtenáře, on nemá jako první myšlenku znehodnotit Vaše dílo a srazit Vaše autorské sebevědomí. Naopak, snaží se Vám pomoci. To je potřeba si uvědomit. Zamyslete se nad jeho připomínkami, ale neberte si je osobně. Klidně si dejte čas je vstřebat. Po školním systému, kterým jsme si prošli, prostě ke kritice nemáme kladný vztah a je nám to většinou opravdu líto a pochybujeme o sobě. To je naprosto normální.
Nečtěte si poznámky svého betačtenáře, když jste rozladění nebo máte strach, co v nich najdete. Já třeba často i chválím, nejen kritizuji, protože vím, že je to důležité. Autor opravdu potřebuje vědět nejen to, co je potřeba upravit, ale také to, co funguje. Musí vědět, v čem je silný, protože to ho také posouvá a ví, na čem dílo stojí.
Ženám doporučuji nečíst si zpětnou vazbu v kreativní fázi, kdy jsou více kritické než v jiných fázích cyklu.
Pokud Vás zpětná vazba mrzí, přečtěte si i pozitivní recenze na to, co jste napsali, zvedne Vám to náladu a budete se na ni dívat jinýma očima.
Chyby, které dělají i slavní autoři
Autorskou slepotou trpí všichni. Dílo Rowlingové obsahuje chyby i po vydání. Schválně si poslechněte podcast Neplecha ukončena. Já si jej pouštím při vaření a nestačím se divit, co vše jí prošlo. Teď je literatura na jiné úrovni, tak to není fajn srovnávat, ale vidíte, že i taková slavná spisovatelka dělá chyby? A nečiní ji to o nic horší.
Nebo třeba takový Stephen King. O tom, jak píše, se svěřuje ve svých memoárech O psaní. Tu knihu opravdu doporučuji, najdete v ní spoustu rad a tipů, jak k psaní přistupovat, i Kingův životní příběh. A je taky jediná, kterou jsem do něj četla. 😀
Rozcupuje můj příběh na kousky. – Tak něco takového by mohl slavný autor hororů říci o své ženě. Ale ještě že ji má. To rozcupování jeho příběhům svědčí. A on to dobře ví. Také proto jí patří věnování v jeho knihách.
Tento nejprodávanější autor současnosti přiznává, že první verzi píše za zavřenými dveřmi, tu druhou za otevřenými – tedy jej dává číst – a jeho drahá žena je velice přísná čtenářka. Je velice kritická, už jen z jejího pohledu dokáže King vyčíst, že to není ok. Ale bez toho by daleko nedošel, jen chvála nikoho neposune. Mazání medu kolem pusy prostě není ok. Važte si tedy kritiky. Lepší špatná reakce betačtenáře než recenzenta.
Poučení: Najděte si někoho, kdo Vás zná, rozumí příběhům – a nebude se bát vám říct pravdu. Ne hater, ne nekritický fanoušek – ale ideální čtenář, jak tomu King říká.
I mistr tesař se tedy utne. U Kinga je to způsobeno mimo jiné tím, že píše intuitivně, ale také velice rychle – i v těch svých memoárech doporučuje napsat první draft do tří měsíců a pak se věnovat úpravám. S tím nemůžu až tak souhlasit, protože každý máme svůj způsob psaní a já spolupracuji s autory i po kapitolách, a ti píší déle.
Ale co přiznává je to že rukopis poté vyžaduje řadu úprav. I přesto, že se psaním živí a napsal už mraky knih, stále dělá chyby. A nedělá to z něj horšího spisovatele.
Kým by ale byl, kdyby zanevřel na psaní jen proto, že mu manželka nebo redaktor zkritizují dílo a poukážou na jeho chyby? Autorská slepota je normální. Kým by byl, kdyby si myslel, že se obejde bez zpětné vazby? Málokdo napíše skvělý první draft na první dobrou. Proto se nepodceňujte jen proto, že děláte chyby, dělá je každý. I profi spisovatelé.
Autorská slepota není překážkou umění
Nemyslete si, že bez dokonalosti není umění, to je ta největší hloupost. A ano, i když vidíte chyby i jiných, Vy sami se jich jako autoři můžete dopouštět. A není to ostuda. Je to lidské. Je naprosto v pořádku požádat o pomoc, a tím lektoři tvůrčího psaní, mentoři a betačtenáři jsou. Na psaní nemusíte být sami. To je ta největší lež ze všech.
P. S. Neporovnávejte své rukopisy s již hotovými díly vypsaných autorů.
Pokud si nejste jisti, co s rukopisem dál, ozvěte se mi – nabízím konzultace, betačtení i individuální mentoring.
