Hledáte romantasy, která Vás pohltí od první stránky a nepustí ani dlouho po dočtení? Kniha „Dokud budu živ“ od Štěpánky Horákové nabízí originální příběh o nesmrtelnosti, ironii, jiskřivé chemii mezi hlavními hrdiny a přesně ten typ čtení, kvůli kterému odkládáte spánek.
Mám tak trochu dojem, že si nakladatelství Rodokab dalo za cíl vydávat návykové knížky. Jak jinak si vysvětlit, že už u druhé knihy jsem po přečtení posledních slov měla pocit „CO? NEEE! To přece nemůže být konec.“ Lucillu a Marcuse, hlavní hrdiny knížky „Dokud budu živ“ od Štěpánky Horákové, si prostě nejde nezamilovat. Funguje mezi nimi silná chemie a jejich špičkováním jsem se opravdu dost bavila.
Schválně, s jakými pocity budete od knihy „odcházet“ Vy?
Tímto děkuji nakladatelství Rodokab, že jsem si v rámci spolupráce mohla knížku přečíst mezi prvními. A je k ní i skvělý merch. Luxusní pomerančová svíčka, sklenička na víno s gravírováním pomerančových květů a v de luxe verzi dokonce ručně vyráběná spona do vlasů, která má v příběhu svou roli.
Tento příběh s prvky magického realismu v sobě kombinuje linku z antického Říma (rok 27 př. n. l.) s tou současnou a osudem sdíleným napříč dvěma tisíciletími.
Co když je dobrý skutek po zásluze potrestán? To přesně se stane Lucille, která pomůže mladému zlodejíčkovi Marcusovi z vězení, ze kterého sama prchá. Rituál, který jí měl dát ochranu, jí dal také nesmrtelnost, po které sice spousta lidí touží, ale po dvou tisících letech je Lucilla z věčného života už unavená.
Nesmrtelnost, která bolí více než smrt
Celé ty dva tisíce let od provedení rituálu Lucilla Marcuse hledá. No, možná ne přesně od provedení rituálu, ale jakmile si uvědomila, co se s ní stalo, snažila se ho najít, aby důsledek jejich pouta zvrátil. Ale po Marcusovi jako by se slehla zem. Ve svém každodenním to-do listu má však za úkol najít toho parchanta, co jí tohle provedl a připravil ji tak o normální život. To se mi hodně líbilo, začínají tak všechny Lucilliny kapitoly a dodává jim to tu správnou atmosféru.
Nečekejte tedy sladkou romanťárnu, ale pořádnou porci humoru a ironie. Co mě na knize bavilo asi nejvíc, byla právě dynamika mezi hlavními hrdiny. Lucilla je po dvou tisících letech existence unavená životem, cynická a sarkastická, zatímco Marcus do příběhu přináší energii, drzost a chaos. Jejich dialogy mají tempo, jiskru a přesně ten typ napětí, který nutí otáčet stránku za stránkou.
Slabší začátek příběhu, který nabere dynamiku po časovém skoku
Začátek mi přišel trochu slabší a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile přeskočíme dva tisíce let, příběh nabere úplně jinou dynamiku. Hodně to „rozehraje“ právě Lucillin seznam toho, co má dnes udělat, a jeho poslední položka „hledat toho parchanta“, která mi okamžitě vykouzlila pobavený úsměv na tváři.
A když se na scéně objeví Marcus, kterého se Lucille po dlouhém hledání konečně podaří najít, je vymalováno. Příběh je psaný svižným tempem, s důrazem na dialogy a dynamiku mezi postavami, která je už od začátku velmi silná, natož ještě po dvou tisících letech odloučení, kdy má Lucilla na Marcuse opravdu pifku. 😀
Návykové čtení do kabelky
„Dokud budu živ“ je oddechové čtení, třeba k vodě nebo když máte dlouhou cestu na dovolenou. Odlehčená atmosféra a špičkování mezi Marcusem a Lucillou Vám rozhodně vykouzlí úsměv na tváři, stejně jako mně. Já měla velký problém knihu odložit, četla jsem dlouho do noci a odkládala ji až ve chvíli, kdy jsem byla absolutně vyčerpaná a klížila se mi víčka zároveň s pocitem, že bych chtěla číst dál.
Doporučuji ji tedy všem, kteří hledají oddechové čtení na dovolenou, pláž anebo do kabelky – pro chvíle, kdy máte chuť ponořit se do emotivního příběhu, který Vás naprosto pohltí.
Štěpánka Horáková
Štěpánka Horáková je autorka romantických a erotických příběhů, které často propojuje s prvky magického realismu.
Dle svých slov byla vždy posedlá čtením – od informačních cedulí přes masivní romány až po plány evakuace. Psaní tak bylo jen logickým pokračováním této obsese.
Miluje magický realismus, což se promítlo jak do její povídky Největší talent ve sborníku Na NeVěčné časy, v roce 2026 vycházející povídky Dárkyně ve sborníku S kapkou magie, tak do její debutové novely Dokud budu živ.
Věří na dobré konce – v knihách i v životě.
Doma má zlatého retrívra a manžela milujícího počítačové hry. Ten jí díky tomu naštěstí nevyčítá, že ho občas vymění za fiktivní hrdiny z románů. Když zrovna nepíše, učí budoucí čtenáře číst, psát a nesmrkat do rukávu.
