Napadlo Vás někdy zamyslet se nad tím, jaký máte vztah se svým psaním? Někdy se až moc zaměřujeme na výkon a výsledek, že si ani neuvědomíme, jaký je ten samotný proces, jak ho vnímáme a kde jsme v tom všem vlastně my.
To často stojí za psací krizí, prokrastinací a také tím, že volíme špatně cestu, kterou půjdeme. Ano, podle mě neexistuje jeden jediný správný způsob, jak psát – a každý by měl kráčet tou cestou, která naplňuje zrovna jeho.
Říká se, že psaní je dovednost jako každá jiná – a to zejména proto, aby se začínající autoři uklidnili a věděli, že psaní se dá i naučit – nejde jen o to narodit se s talentem. Takto to vážně nefunguje. Vypsaní autoři jsou… prostě vypsaní. Učili se, sbírali cestou zkušenosti. A o to tady jde.
Psaní je cesta. A to důležité na něm je to, jaký vztah k němu budete mít. Pokud se budete až moc zaměřovat na neustálé zlepšování, studování a výkon, nebude Vám psaní dělat radost. Analýza opravdu nepřeje lehkosti a blízkosti. I když i bez té fáze učení a zlepšování se samozřejmě neobejdete. Důležité je si v tom prostě najít rovnováhu.
Protože když to přeženete, velmi pravděpodobně přijde psací krize a mnohem snadněji budete prokrastinovat. Jasně, že něco Vám na psaní půjde lépe než něco jiného. Je to stejné asi jako s partnerem – něco Vás na něm taky štve, ale berete ho jako hotový balíček.
Psaní tedy není jen nějaká dovednost, ale dlouhodobý vztah, který se v čase vyvíjí. Napadlo Vás někdy zamyslet se nad tím, jaký máte k psaní vztah?
Psaní jako vztah
Zamilovanost
Přirovnání ke vztahu se mi vlastně moc líbí. Když jde psaní samo, je to jako zamilovanost. Ten pocit, že tohle je to ono – radost, lehkost, flow, psaní až do noci. Psaní je pro spoustu lidí únik, bezpečný prostor. Když píšete bez očekávání, jde to snadno.
Lehce se do psaní ponoříte, neuvažujete neustále, jak něco udělat lépe, zda to, co jste napsali, je dost dobré a nedalo by se to napsat jinak. Prostě píšete tak nejlépe, jak dovedete, a užíváte si to.
Když radost zabíjí všednost a přijde mlčení
Pak ale může přijít fáze, kdy se neozývá inspirace. Můžete mít pocity selhání nebo psaní odkládat, zejména tehdy, když máte psát něco, co není tak úplně Váš šálek kávy. Prokrastinujeme ale také tehdy, když na sebe příliš tlačíme, a pak máme pocit, že nám psaní nejde podle očekávání. Mlčení ve vztahu – a v psaní – přitom nemusí znamenat konec, ale jen změnu rytmu.
Krize: když si s psaním přestáváte rozumět
Na vině bývá často tlak a představa, jací bychom jako spisovatelé měli být nebo jak by naše psaní mělo vypadat. Máme dojem, že když nepíšeme denně, nestojíme jako spisovatelé za nic, nebo když nepíšeme určitým způsobem, naše psaní není od začátku dokonalé… doplňte si tady, co jen chcete.
Možná je na čase položit si otázku: Píšu ještě z lásky, nebo z povinnosti?
Rozhodnutí zůstat (anebo se vrátit)
Vztahy nejsou jen o tom, jak se v něčem cítíme, ale o tom, co si zvolíme. Jaká bude ta Vaše volba?
Ze začátku si můžete dávat malé cíle:
- Psaní jen pár minut denně
- Psaní jen pro sebe, do šuplíku
- Psaní bez cíle, prostě jen tak, pro radost (k tomu můžete skvěle využít mou psací výzvu (S LÁSKOU KE PSANÍ, která probíhá v mé facebookové skupině)
- A hlavně přijetí, že psaní se mění spolu s Vámi
Zralá láska: psaní jako partner
Při psaní nemusíte zažívat stavy extáze a vášně každý den – i když i tyto pocity jsou fajn. Co je důležitější je to, že je pro Vás psaní oporou, vnímáte ten klid a to propojení, víte, že právě takto to má být, že patříte k sobě. Psaní je Vaší součástí a Vy víte, že bez něj nemůžete existovat. Schválně si představte, jaký by byl Váš život bez psaní, bez vymýšlení příběhů?
Psaní je místo, do kterého se vracíte být sami sebou. Zkuste si uvědomit, jaký máte vztah a jaké je jeho místo ve Vašem životě.
Zkuste si jedno malé cvičení: napište svému psaní dopis. Tohle cvičení je hodně silné. Je možné, že se při něm vyplaví nejrůznější emoce. Nechejte je projít. Aby se Vám psalo snadněji, vytvořte si atmosféru: zapalte svíčku, uvařte oblíbený čaj, pusťte příjemnou hudbu.
Co byste napsali svému psaní Vy?
