Každý autor zná ten pocit – dopsaný příběh, radost a nadšení. Ale je dílo hotové, když napíšete poslední tečku? Nebo ta pravá práce začíná až teď?
To jsem se stavila takto se synkem ke kamarádce A zatímco si hezky hrál s dětmi v pokojíčku, povídaly jsme si nad vařením.
„Neuznávám korektory,“ prohlásila rezolutně zatímco házela do hrnce nakrájenou mrkev. „Pochopím ještě opravení pravopisu a gramatiky, ale cokoliv navíc? To už pak přece není dílo autora. Korektor nemá co zasahovat do slovosledu a podobně.“
„No ale co když by to šlo vyjádřit lépe?“ namítla jsem a napila se vody.
„No ale pak už to není myšlenka autora.“ A šla zkontrolovat děti, které začaly být podezřele hlučné.
V praxi byl rozhovor malinko delší, ale podstata byla jasná. Zněla docela přesvědčeně, a i když jsem jí to nevymlouvala, v hlavě mi to šrotovalo ještě dlouho. Dokonce jsem o tom psala i na sítě a bylo zajímavé číst názory ostatních.
Pravdou je, že málokteré dílo se obejde bez úprav. Nejde jen o překlepy nebo opakování slov, ale i o rytmus textu, srozumitelnost a logiku.
Dokonalý první draft na první dobrou je mýtus
Pak jsem měla možnost popovídat si s Petrou Kamlachovou, redaktorkou a spisovatelkou. Možná si ji pamatujete z našeho rozhovoru. Petra má zkušeností dost – a některé příběhy z praxe jsou spíše k pláči než k smíchu.
Málokdo napíše dokonalý první draft na první dobrou. Ani Stephen King to neumí – a jeho žena Tabitha, která je jeho první čtenářkou, je prý velmi přísná. I díky ní ale jeho knihy dosáhly úrovně, kterou dnes obdivujeme.
Redaktoři a korektoři se podílejí na výsledné knize víc, než si někteří autoři připouštějí. Když si uvědomíme, že jsou pod knihou také „podepsaní“, pochopíme, proč je jejich práce důležitá.
Autorská slepota: problém, který známe všichni
Autorská slepota se nevyhne nikomu. Sama mám často pocit, že jsem napsala geniální myšlenku – a pak mi betačtenářka napíše, že je to nelogické, nesrozumitelné nebo že se příliš opakuji. O tom, že najde i překlepy a špatně napsané čárky a další podobné věci raději ani nemluvím.
První draft píšeme pro sebe, ale další verze už musí být pro čtenáře. A k tomu jsou redaktoři, korektoři a betačtenáři nezbytní. Pomohou odhalit, co už autor sám nevidí. Pokud Vás téma zajímá víc, mrkněte na můj předchozí článek o autorské slepotě.
Autorskou slepotou a tím, jak ji překonat, se budu v příštím týdnu zabývat i v mém novém klubu pro spisovatele na Patreonu. Přidejte se do klubu a pojďme to probrat společně.
Kniha je týmová práce
Psaní je krásné umění, ale kniha není jen dílem spisovatele. Každý text potřebuje péči, aby dával smysl a přinášel čtenářům co největší požitek. Redakce, betačtení a korektury nejsou zásahy proti autorovi. Jsou to kroky, které dělají knihu silnější. Dobrý betačtenář, redaktor ani korektor nikdy nepůjdou proti autorovi, nebudou vyloženě měnit jeho hlas nebo styl.
Každý autor potřebuje zpětnou vazbu. Ať už od korektora, redaktora nebo betačtenáře. Díky nim se z příběhu stává kniha, která má sílu oslovit a zůstat v paměti.
A co Vy? Jaký je Váš názor na korektory a redaktory? Patří k procesu psaní, nebo spíš zbytečně zasahují do díla? Napište mi do komentářů – těším se na Vaše názory a zkušenosti.
