Tento příběh, který jsem měla tu čest si přečíst, je důkazem, že autor má výrazný potenciál – bohužel ale vinou nedostatečné redakce a korektury text působí nevyváženě a místy ztrácí čtenářskou přitažlivost.
Protože miluji fantasy (což se o mně už všeobecně ví) s nadšením jsem se pustila do čtení příběhu o hrdinském putování, Králokat – příběhy titánů, který mi autor laskavě poskytl za recenzi. Bohužel můj dojem ze čtení není příliš pozitivní, což mne velice mrzí, protože v díle a v autorovi samotném vidím obrovský potenciál.
Příběh se mi četl trochu těžko, hlavně díky slabšímu začátku a jazykovému zpracování. Nedokázala jsem si vytvořit hlubší vztah k žádné z postav, což považuji za jeden z hlavních důvodů, proč mě čtení zcela nepohltilo. Struktura, kterou autor pro své vyprávění zvolil, mi také nepřišla zrovna šťastnou volbou. Co ale musím rozhodně vyzdvihnout, je autorův sarkastický smysl pro humor, který oživuje dialogy a odlehčuje napjaté situace. Některé hlášky postav mě opravdu pobavily a dodávaly příběhu svěží rytmus. dynamiku.
Ve válkou zmítajícím se království Pohranice se setkává dávno ztracená princezna Keira, podobná spíše lapkovi než šlechtičně, a žoldnéř Drake, jehož životní hodnoty představují korbel piva a plný měšec zlata. Dvě naprosto rozdílné osobnosti mají stejný cíl – nalézt ztraceného císaře a jeho meč Králokat a zachránit tak království Pohranice před jistou zhoubou. Císaři se před lety povedlo sjednotit všechna království, avšak poté se vydal na neprozkoumaný jih a tam se po něm slehla zem. Zmizel tak on, jeho armáda i jeho meč Králokat, na který složili krevní přísahu vládci všech jižních království.
– anotace knihy
Příběh plný dobrodružství
Příběh je typickou hrdinskou ságou, kdy dáte skupině lidí (občas i nelidí) úkol a pošlete je na cestu. Tady se žoldnéř Drake a dávno ztracená princezna Keterina, jejichž společenství se během putování zajímavě rozroste, vydají najít ztracený artefakt, konkrétně meč Králokat, který by s největší pravděpodobností mohl pomoci sjednotit rozdrobené království.
Co se těch dvou týče – Drake i princezna Keira mají potenciál stát se nositeli silného příběhu, ale kvůli omezené emocionalitě a nedostatečnému vývoji postav si k nim čtenář hledá cestu obtížně.
O dobrodružství na své hrdinské cestě tito dva opravdu nemají nouzi. Začátek knihy se sice malinko vlekl, byl takový nemastný neslaný a rozhodně mě nenavnadil ke čtení, ani jsem díky němu nepřilnula lépe k Drakeovi, jehož minulost a cestu k žoldnéřství vypráví. Dynamika příběhu se příjemně změnila, jakmile se vydali na onu dobrodružnou cestu, na níž ještě přibrali další společníky.
Nedotažený svět a jeho prvky
Co mě během čtení více než trochu mrzelo, že ačkoliv měl autor svět velice pravděpodobně dost promyšlený, nepropsalo se to do vyprávění příběhu, který se v něm odehrával. Sice v sobě nese potenciál být bohatý a jedinečný, nicméně jeho vykreslení je značně nedotažené. Moc toho nevíme o rasách a bytostech, které tento svět obývají. Podobně neurčitě je zpracován i systém magie, který zůstává pro čtenáře prakticky neuchopitelný.
Rušivé vlivy
Přidané retrospektivy – zejména pasáže o Keterině a Bretovi – zřejmě měly příběh prohloubit, ale ve výsledku narušují rytmus vyprávění a působí spíš jako odbočky, než jako přirozená součást děje. Střípky minulosti, jak tyto kapitoly autor nazval, malinko rušily mé soustředění a dojem z příběhu, ač jinak vyprávění pomocí více časových rovin miluji (například u spisovatelky Barbary Erskinové a Diany Gabaldon, jejíž sérii Cizinka momentálně čtu.). Myslím, že by se bez nich příběh docela dobře obešel.
Když chybí emoce a vztahy…
Vztahy mezi postavami v příběhu působí poněkud nedostatečně rozvinuté, což oslabuje jejich věrohodnost i emoční dopad. Vztahy mezi postavami a jejich vývoj působí spíš načrtnutě než prožité. Například motivace Drakea k zásadnímu rozhodnutí, tedy podniknout onu nebezpečnou výpravu, nepůsobí příliš přesvědčivě – chybí hlubší emocionální kontext, který by čtenáře přesvědčil o jeho pohnutkách. Také závěr, který by měl být emocionálně silný, zůstává bohužel bez patřičného dopadu – především proto, že vztahová linka nebyla během příběhu dostatečně propracována.
Co je v příběhu opravdu důležité?
Problémem je, že to, co je důležité, nedostalo tolik prostoru, zatímco to, bez čeho by příběh dost dobře fungoval, zase naopak ano. Autor věnoval velkou pozornost pasážím, které by si vystačily s menší mírou detailu, zatímco těm, jež by si zasloužily hlubší zpracování – především vztahy mezi postavami a jejich motivace – naopak prostoru příliš neposkytl. To oslabuje emocionální tah příběhu i schopnost čtenáře se s postavami sžít.
Králokat – Meč titánů je fantasy román s ambicí být hrdinskou ságou – epickým příběhem o putování, magii, zradě a oběti. Z formálního hlediska je škoda, že vydání přes Pointu postrádá důslednější redakci i korektury – text místy působí neuhlazeně, a to ubírá příběhu na čtivosti i profesionálním dojmu.
Králokat je kniha s velkým potenciálem, ale nevyužitými možnostmi. Čtenáře může zaujmout samotný námět a atmosféra temnější fantasy, ale realizace pokulhává. Oceňuji autorovu snahu vytvořit svět, který má hloubku a směr, a pokud by se rozhodl příběh dále rozvíjet, může se z něj stát silnější dílo s jasnější strukturou a větším čtenářským dopadem.
Jan Kohout (1996)
Jsem snílek, který se snaží své sny převést ve skutečnost. Zbožňuji, když můžu něco tvořit nebo vylepšovat. Rád vyrábím postapo kostýmy, makety zbraní nebo třeba punkové oblečení. Před nedávnem jsem, po osmi letech, pověsil na hřebík svou vášeň zpěváka v punkrockové kapele Chlat v potpaží a začal se věnovat dalším zájmům, jako je potloukání se přírodou, pořádání festivalů, hraní si v 3D modelovacích softwarech a vaření.
Vždycky mě bavilo vymýšlet příběhy a svou první „knížku“ jsem napsal ručně velkými tiskacími písmeny, protože malá jsem tehdy ještě psát neuměl. Během života jsem pak psal různé příběhy, písničky a básničky, které jsem si ale psal pouze pro sebe nebo pro úzký okruh přátel. Až někdy okolo roku 2019 jsem se vrhnul do největšího ze svých projektů a začal pracovat na vlastním fantasy světě, do kterého jsem o pár let později zasadil i svůj první velký příběh Králokat – Příběhy titánů.
