Tušili jste, že Praha je plná strašidel a je třeba se jich zbavit, aby napáchala co nejméně škod? Ne? Já také ne. A celou knihu mi trvalo pochopit, proč existují nějací lovci takových monster a jak vlastně fungují.
Knížka Stíny nad Prahou, kterou jsem měla možnost přečíst si v rámci spolupráce, slibovala zajímavé čtení, mytické potvory, jako upíry a baziliška, a chrabré lovce, kteří svět takových hrozeb zbavují. Jenže čtenář vlastně netuší proč. Proč se to všechno děje a jak to vlastně funguje?
Námět knihy je skvělý, bohužel jej autorka nedotáhla do konce. Vhození čtenáře do děje jako ryby do vody by bylo odůvodnitelné následným vysvětlením událostí čtenáři, které se nakonec nekonalo. Ne úplně. Nevím, zda je podoba s Nástroji smrti od Cassandry Clare pouze čistě náhodná, ale na rozdíl od této ženy Karolína Kotová nepředstavila čtenáři svět, ve kterém se odehrává její příběh. (A také postrádá romantickou linku, ale to zase až tolik nevadí, příběhu to nijak neublížilo. Toliko jen menší dodatek k srovnání.)
Ba naopak servíruje vše s naprostou samozřejmostí, jako by vysvětlovala přemnožení holubů na Václavském náměstí a ne existenci upírů a čarodějů. Za celou dobu příběhu jsem se nedozvěděla, kde se příšery v našem světě vzaly, proč je nutné proti nim bojovat, ani nic o lovcích, kromě toho, že pracují na volné noze, nebo o fungování magie. A to prosím pěkně jednu ženu praktikující magii v příběhu máme, vypráví druhý díl této novely.
Málokdo tuší, že Praha je plná monster z mýtů a pověstí. Naštěstí jsou tu lovci, kteří nás před nimi neúnavně chrání. Teď se ale probouzí něco, co může být příliš velkým soustem i pro ně. Do našeho světa natahuje svá chapadla moc, která ho snadno může zničit. Ale i když to snad vypadá beznadějně, jedno je jisté: pražští lovci se nevzdávají.
– anotace knihy
Špatná volba žánru
Novela o lovu na pražská strašidla měla sice zajímavý spád a velice jsem si oblíbila autorčin svérázný smysl pro humor, který se propsal nejen do hlasu vypravěčů, ale také do promluv postav, ale objevené nelogičnosti a nedotažené myšlenky mi přinesly veliké zklamání.
I když mezihry dodaly vyprávění napětí, to se však nekonalo v hlavních bodech příběhu, jako například v závěru, i když rozjezd měl příběh slušný. Řekla bych, že tento žánr příběhu nesedl, rozhodně by snesl větší ponoření se do hloubky.
V tak krátkém rozsahu autorka neměla prostě šanci představit svůj svět, jeho zákonitosti, nechat čtenáře, ať se s ním sžije. A tak to jednoduše neudělala. A já doteď tápu, co to vše mělo vlastně znamenat. Možná zapomněla, že jí čtenáři do hlavy nevidí, že neznají příběh a jeho postavy tak jako ona sama. Což je škoda. Tento příběh má fakt potenciál.
O fous lepší druhá část
Více mne zaujal druhý díl, který je vyprávěn z pohledu Lucie, do které jsem se dokázala lépe vžít než do Alexe, který vyprávěl první část. Možná to bude i tím, že nám tohoto chlapíka autorka pořádně nepředstavila. Dlouho jsem o něm nic kromě jména a jeho funkce lovce příšer nevěděla. Nepoznala jsem ho, a tak jsem si k němu nedokázala vytvořit vztah. To ale považuju za zásadní, pokud se mám jako čtenář vžít do vyprávění a motivů hrdiny.
Mám dojem, že jednička byla jen jakousi předehrou ke dvojce. Díky tomu jsem první díl jen tak rychle bez většího zájmu přelouskala, a proto mne čekalo milé překvapení, jakmile jsem se dostala ke druhé části. Ano, Lucie je protivné a nesympatické stvoření, ale alespoň jsem si k ní utvořila nějaký vztah. Postavy můžete buď nenávidět, anebo milovat, bacha na to, když jsou čtenáři lhostejné.
Závěr, ke kterému se schylovalo celý druhý díl, mne zklamal svou uspěchaností a happy endem téměř bez práce. Jakmile padla poslední věta, byla jsem rozčarovaná z nezodpovězených otázek a nelogičností, které se v příběhu objevily. Lehce otevřený konec mě docela naštval. O téhle dějové lince jsem chtěla vědět více 😀
Autorka má nepopiratelně talent, píše čtivě a vtipně, příběh se četl skoro sám (až na občasná zadrhnutí v podobě nalezených nelogičností). Velmi mne ale mrzí, že jsem díky způsobu zpracování nemohla poznat lépe její svět i postavy. Tak krátký žánr tomuto příběhu prostě nesedl.
Karolína Kotová
Narodila se roku 1976 na severu Čech. Život, a hlavně vysoká škola, škola ji později zavály do hlavního města, kde se usadila a založila rodinu. Na chléb svůj vezdejší si vydělává v IT sféře a jako odreagování od každodenních starostí se ráda ukrývá do příběhů cizích i vlastních.
V literární tvorbě občas využívá pseudonym Jana Žirafice Fialová.
