Povídka „S láskou, tvá mrtvá máma“ překvapí originálním tématem života po smrti, černým humorem i silnými emocemi. Krátký příběh Kateřiny Inachis ve mně zanechal víc otázek než některé romány – a právě proto na něj nejde jen tak zapomenout.
Taky jste si někdy po dočtení některých příběhů říkali „Co by kdyby?“ nebo Vás napadlo, jak asi něco funguje, jak byste to Vy vnímali a prožívali? Psali jste si někdy fanfikce? Příběh „S láskou, tvá mrtvá máma“ se zabývá životem po smrti. Není ale morbidní (možná morbidně humorný), ani čistě sentimentální, jak by mohl napovídat jeho název – aneb když někdo celý příběh přemýšlí, jak asi žije zombík.
Od autorky jsem prvně četla její fantasy román „Nejdelší noc“, který mi ale nesedl tolik, jako tato povídka. Hodně mě bavil smysl pro humor a realistické zobrazení. Například u pojídání mozku jsem se opravdu velmi bavila (a málem i zblila, jak živě to autorka napsala).
Hlavní hrdinka má opravdu kuráž a svůj posmrtný život si velmi užívá. Zároveň však neustále přemýšlí nad tím, co to znamená, a zažije si i pochmurné chvilky, když zjistí, co se po osmnácti letech, které uběhly od její smrti, změnilo. Bylo to velmi emotivní čtení a já vše prožívala zároveň s Filipou.
Měl to být den jako každý jiný. Hnusný, pošmourný a depresivní. Toho rána se však Filipa probudila a zjistila jednu naprosto zásadní věc: je mrtvá. Co si počne se svým neživotem? Musí teď jíst mozky? A co se stalo se zbytky jejího starého života?
– anotace
Příběh postrádal poeticko-lyrický styl vyprávění, který autorka zvolila pro svůj fantasy román, ale tady by se vůbec nehodil, a přiznám se, že mi styl vyprávění této povídky sedl více. Byl živější, přímější, emotivnější. Opravdu jsem se do něj vžila. Navíc mě opravdu velmi bavilo takové to Co by kdyby, kdy hlavní hrdinka objevovala, co její nový život vlastně znamená.
Přiznám se, že jsem ale po dočtení povídky měla taky spoustu otázek, stejně jako u toho fantasy románu, ale u povídek se to tak nějak čeká. Je to jenom malý střípek světa, a když autor vymyslí něco tak originálního a živého s otevřeným koncem, určité přetrvávající pouto je tak nějak součástí procesu.
Přiznám se, že mě konec téhle horské dráhy opravdu dostal a lituju, že jsem neměla šanci strávit s Filipou více času. Z tohoto by byl opravdu skvělý román. 🙂
Kateřina Inachis
Kateřina Inachis je fyzička, která ve volném čase pokouší múzy všech druhů. Kromě psaní ráda cestuje, programuje, kreslí a maluje, pěstuje rostliny a s nadšením zkouší vše, co jí přijde pod ruku.
Ráda experimentuje jak s přírodními, tak i uměleckými zákonitostmi. V příbězích má ráda poetiku, hluboké myšlenky, humor i magii. Vytváření nových světů se s nadšením věnuje od svých pěti let.
