Zajeďte si do Prahy, nebo se tam alespoň nechejte vzít knížkou z žánru magického realismu. Nebude chybět ani romantika a autorčin pověstný (a velmi osobitý) smysl pro humor.
Když mne Ivana Nováková oslovila, zda bych si nechtěla její nejnovější dílo přečíst jen za recenzi, moje srdce plesalo radostí nad tou důvěrou, kterou ve mne vložila, a opakovalo se to ještě jednou – když mi kniha přišla.
Kromě toho, že jsem úplně zapomněla, že mi má něco přijít, takže mi tím zlepšila den, který byl díky mé náladě lehce pošmourný, tak jsem dostala s knihou ještě záložku a pohlednici se stejným motivem jako má obálka knížky a navíc s milým věnováním 🙂
A čtení jsem si opravdu užila, jak mi sama Ivana ve věnování přála. Obálkou to však nekončilo, krásné ilustrace jsou k nalezení i uvnitř. A kromě krásných ilustrací i krásný a originální příběh. Autorka píše velmi čtivě, používá neobvyklé slovní obraty a spojení; celkově se jedná spíše o lehčí čtení, nezabývá se do hloubky žádnými vážnými tématy. Jde o fajn počteníčko do pošmourných podzimních dnů plných plískanic, zaručeně Vám zvedne náladu.
Ivana se rozhodla sledovat osudy démona Baltazara, který se „čirou shodou nešťastných náhod“ ocitl místo v pekle na zemi, ale bez problémů to není ani zde. Samozřejmě je v tom ženská, protože s ní chodí ty největší problémy. V Baltazarově pozemském životě se objeví ženy dvě a pěkně zamíchají kartami. Čeká Vás jízda od začátku až do konce, na které nenajdete ani jednu zastávku.
Děj plyne sice rychle, ale ne tak, aby se v něm čtenář ztratil. Pořád se však něco děje a o akční scény není nouze. Je to trochu na úkor poznání postav, kterých je v příběhu více, protože i vedlejším postavám autorka dala dost prostoru.
Vedlejším postavám je věnován dostatek prostoru, takže čtenář má možnost se do nich více vžít a pochopit motivy jejich jednání, sblížit se s nimi. I tak ale zbývá dost ¨místa pro hlavní dvojici – Baltazara s Violou. Většina postav je tak sympatických, že nebudete vědět, koho máte mít radši dřív. Ale není to stejné, jako když se vžijete do jedné postavy a opravdu hluboce prožíváte celý děj s ní a opravdu ji velmi dobře poznáte a souzníte s ní.
Trochu mne zklamalo, že úvodní dějová linka v pekle – tedy přátelství s duší muzikanta Jakuba – se přechodem Baltazara na pozemský svět utnula, autorka se k ní vrátila jen okrajově na konci knihy. Bavilo mne, jak se vyvíjelo jejich přátelství a Jakub z příběhu tak najednou zmizel.
Neotřelý smysl pro humor
Miluji fantasy. A tohle odbočení od mého srdcového žánru bylo fakt maličké. Magický realismus Vás zavede do současné Prahy a s autorčiným osobitým smyslem pro humor se fakt nudit nebudete. Opravdu mne bavil autorčin neotřelý pohled na věc a surová realita, se kterou vše líčila. V příběhu najdete sice fantasy prvky a typické rasy jako upíry a vlkodlaky, ale není to ten hlavní bod programu, autorka všeobecně s nadpřirozenem dost šetří, více ji zajímají takové běžné obyčejně neobyčejné věci jako vztahy.
Připravte se ale na to, že si bude dělat šprýmy z takových oblíbených romantických fantasy děl jako je Twilight sága nebo Upíří deníky. Pokud si to ale nebudete brát osobně, náramně se pobavíte. Její smysl pro humor opravdu nesedne každému, ale můžu říct, že já se opravdu pobavila, i když třeba již zmíněnou Twilight ságu fakt miluji.
Kromě nich také ráda střílí i do náboženství a ukazuje čtenáři, že není třeba brát vše zas až tak vážně. To se dá ostatně přenést i do jiných sfér bytí. Není třeba škatulkovat. A ani ty anděly není třeba brát zas tak vážně. Baltazar to také nedělá.
Navrch špetka romantiky
Nechybí ani romantika, i když ta podle mne není tak uvěřitelná. Osobně mám ráda, když se vztahu hrdinů věnuje větší prostor, a já jim opravdu tu chemii a lásku až za hrob věřím. Tady to proběhlo celé tak nějak moc rychle, že jsem se do toho nedokázala vžít.
Tak jako tak jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Je napsaná vážně čtivě a já si naprosto užívala autorčiny originální slovní obraty, stejně jako přirozené a velmi úderné dialogy (až na pár míst). Jedná se o lehčí čtení, děj ubíhá svižně, místy až moc rychle. U některých dějových linek jsem byla zklamaná, že autorka nešla více do hloubky. Ale protože se pořád něco děje, nudit se rozhodně nebudete. Ani se nenadějete a je konec.
Tedy pardon, dva konce. Autorka dala čtenářům dokonce na výběr. Buď můžete být negativisti, nebo se svést na autorčině oblibě šťastných konců. Je to jen na Vás 🙂 A samozřejmě, ani v jednom nechybí autorčin humor, tím protkala celou knížku.
Česká spisovatelka Ivana Nováková (*1965) pracuje jako ekonomka ve státním sektoru. Ve volném čase jako zarytá nesportovkyně navštěvuje opery, barokní koncerty, galerie a kavárny. A mimo jiné tvoří humorné fantasy příběhy pro dospělé čtenáře. Ve své tvorbě utíká k pohádkovým námětům, které vsazuje do rámce logické reality nebo pro změnu přivábí nějaké nadpřirozené bytosti do důvěrně známé reality všedních dnů. Baví ji hrát si s možnostmi a bourat zažité stereotypy. (zdroj životopisu: databazeknih.cz)
Na svém kontě má Ivana již mnoho knih a momentálně se můžete těšit na další. V plánu je vydání knihy s kouzelným názvem a o nic méně kouzelnou obálkou Magický artefakt.
Zakoupit si její knihy můžete třeba v e-shopu Palmknihy.
