Ahoj, Janko, já Tě vítám u dnešního rozhovoru. Jsem moc ráda, že jsi souhlasila se zveřejněním našeho povídání.
My jsme se s Jankou rozhodly sdílet s Vámi velmi důležité téma a tím je důležitost zpětné vazby. Janka je moje psací parťačka. Poznaly jsme se v mé spisovatelské skupině Kreativní písárna, kde jsem sdílela seznamovací vlákno. Nedávno jsme si moc pěkně povídaly o tom, jak je zpětná vazba a betačtenář důležitý. A rozhodly jsme se toto povídání přinést i Vám.
Ano, Markét mi dělala zpětnou vazbu na povídku do sborníku a tak vlastně vzniklo i to dnešní téma. Shodly jsme se na tom, že zpětná vazba by měla být hlavně užitečná a klidně i kritická, protože když Vám někdo říká jen hezký věci o Vašem psaní, tak Vás to nikam neposune a to, co napíšete, pak nemusí být tak dobré, jak by mohlo být, kdyby Vám někdo řekl i kritičtější připomínky.
Stalo se Ti někdy, že ta zpětná vazba byla až moc kritická?
Ano, stalo, od sestry, ona je totiž hodně kritická.
A jak se zpětnou vazbou pak pracuješ?
No, ono se mě to nejdříve dotkne. Protože to je takový, že máte pocit, že je to něco osobního. Jenomže já to dělám tak, že tomu nechám čas, aby se to usadilo. A teprve tehdy, až získám nadhled, tak se na ten text podívám. Abych to taky byla schopná vnímat z nadhledu, protože jako autor máte k těm textům, k těm postavám citový vztah a potom to nevidíte objektivně. Takže je lepší, pokud dostanete horší zpětnou vazbu, dát tomu čas a podívat se na to s odstupem a s nadhledem.
Takže sice doporučuješ si tu zpětnou vazbu přečíst, ale dát tomu čas, než s ní budeme pracovat?
Ano, protože ta zpětná vazba není osobní. Ono to je o tom textu. Tedy pokud je Vaším betačtenářem někdo, kdo psaní rozumí, protože ne každý dá opravdu kvalitní zpětnou vazbu.
Tohle je docela zajímavý postřeh, protože najít si kvalitního betačtenáře nemusí být tak snadné.
Je dobré, když je betačtenářem někdo, kdo má načteno to, co zrovna Vy píšete. Ten čtenář prostě musí mít přehled v tom žánru.
Zpětná vazba by měla být hlavně užitečná a klidně i kritická, protože když Vám někdo říká jen hezký věci o Vašem psaní, tak Vás to nikam neposune.
A jak si tedy hledáš své betačtenáře?
Já využívám sestru a taky mám kamarádku. A pak jsem taky našla Tebe ve Tvé skupině. Ale kdybych hledala, tak bych si dala poptávku do některé literární skupiny, napsala bych, o čem to je, jaký je to žánr, kolik to má stran a pak taky to, co od toho čtenáře očekávám – třeba aby se mi podíval na to, zda děj nemá nějaké logické mezery nebo na postavy.
Nebo ještě je dobrý chodit na nějaké literární srazy, akce nakladatelství nebo na knižní festivaly. Navíc i ve spisovatelských skupinách, když mají být nějaké festivaly, tak se v nich objevují statusy „Já budu se svou knihou tam a tam, můžeme se setkat tehdy a tehdy.“, tak se můžete zapojit i do nějakého takového setkání a poznat ostatní, co píší, osobně. Třeba si s někým i sednete na betačtení.
Také bych se pak toho konkrétního čtenáře zeptala, jaké má zkušenosti s daným žánrem, aby ta zpětná vazba byla pro mě co nejvíce užitečná.
Máš nějakou zkušenost s literární akcí?
No, mně se líbilo na Světě knihy.
A poznala jsi tam někoho zajímavého?
Jako jo, lidi tam byli zajímaví, ale nebyli na můj žánr. Ale stejně doporučuji to zkusit, protože si poslechnete jiné spisovatelské názory, jiný přístup k tvorbě. Za mne to může být jenom pozitivní.
Ráda bych se teď vrátila k betačtení od těch literárních akcí. Jak vlastně konkrétně pracuješ se zpětnou vazbou nebo kolika betačtenářům dáváš svůj rukopis číst?
Většinou jen sestře a pak Tobě, nebo kamarádce, takže většinou jsou opravdu jen dva. Takže dva pohledy. Já to beru totiž tak, že sestřin pohled je pohled někoho, kdo ten příběh zná, takže tam může vychytat i takové detaily a takové souvislosti, co budou důležitý později. A Tvůj pohled je pohled někoho, kdo ten příběh vůbec nezná.
A tam vlastně zjistím, zda vše chápou i čtenáři, kteří neznají ten svět. Takže takto to vychytám z obou stran. Protože ten příběh vidí někdo, kdo jej zná do posledního písmenka, a pak také někdo, kdo ho vůbec nezná. Takže tam mám vychytaný takový ty logický souvislosti, které ten druhý betačtenář nezná, nemůže je znát. Vím tak, zda je mé vyprávění srozumitelné, zda má čtenář dostatek informací.
A jak poté se zpětnou vazbou pracuješ? Hlavně třeba v případě, kdy si mohou zpětné vazby od betačtenářů i protiřečit?
Když si zpětná vazba protiřečí, tak to nechávám pár dní uležet. A pak se rozhoduju podle toho, jak se mi to zdá, už je to spíše intuitivní rozhodnutí. Já si pak ten text projdu celý ještě jednou a rozhoduju se podle toho, co mi tak sedí líp.
Ono se opravdu může stát, že si zpětné vazby budou protiřečit a pak je dobrý dát tomu čas, podívat se na to z toho nadhledu, protože těžko do textu zahrnete dvě protichůdné věci. Tyhle věci prostě chtějí čas.
To je pravda.
Ale zase když máte nějakou zpětnou vazbu, tak to neznamená, že musíte zahrnout všechno. Není to nějaký rozkaz „Tady se mi to nelíbí, to musíš takhle.“. Je to jen doporučení. V konečném důsledku je tak jen na autorovi, zda se tím bude řídit, nebo ne. Nemusí zapracovat úplně všechno. Může mít třeba nějakou připomínku, ale Ty si myslíš, že to tak není, že Ti to přijde dobrý tak, jak to je. Nemusíš zapracovat úplně všechno.
Jako já většinu zapracuji, ale už se mi i stalo, že jsem něco nezapracovala, protože mi to nedávalo smysl v celkovém kontextu příběhu.
To je dobrá poznámka. Protože pohled betačtenáře je sice velmi důležitý, je důležité, aby autor díky němu získal ten nadhled a věděl, jak ten text působí na čtenáře, ale zároveň je pouze na autorovi, které připomínky zapracuje.
Ano, protože přece jen autor o tom díle ví nejvíc. Takže ví, co bude v další kapitole, a z téhle perspektivy mohou být některé ty poznámky zbytečné. Protože čtenář může chtít, ať něco vysvětlíš, ale ty to chceš vysvětlit o pár kapitol dál. Může Ti třeba navrhnout použít jiné slovo, ale Ty si myslíš, že to, co tam máš, je lepší, tak tam můžeš nechat to. Nemusíš opravit všechno tak, jak to řeknou betačtenáři. Konečné slovo je na autorovi a na tom, co tou povídkou, příběhem chce říct, jaké chce, aby to mělo vyznění. Zpětná vazba je tedy doporučení, které může příběh výrazně pozvednout, ale opravdu není potřeba zapracovávat všechno.
Ráda bych řekla, jak já pracuji s poznámkami. Já jako betačtenář jsem velmi důkladná, když to nadsadím, tak si píšu poznámky snad úplně ke všemu, ale pak klidně i půlku smažu, protože když je něco dovysvětleno později, ale ne až moc pozdě, tak to potom není relevantní. Tady ale hodně záleží na tom, jestli pracuji na celém románu, nebo jej čtu po kapitolách.
Někdo mi svůj příběh posílá po kapitolách, protože chce průběžnou zpětnou vazbu, motivaci v průběhu psaní, takže je naprosto normální, když mi autoři v reakci na mé poznámky napíšou, že tohle budou řešit a vysvětlovat v příběhu později. Je důležité umět si tu kritiku vzít k srdci, ale zároveň to brát i s nadhledem a na něco klidně říct i ne.
Když betačtenář vyčítá, že se mu něco nelíbí, tak to nemusí znamenat, že je to špatný, třeba to jen nesedlo tomu konkrétnímu čtenáři. To, že je jeden betačtenář nespokojený, neznamená, že třeba dalšímu by se to nelíbilo. To taky závisí od lidí.
Proto je lepší posílat svůj rukopis více lidem, ať má člověk více pohledů.
Ano, jenže pak trochu hrozí, že z toho bude chaos. Tolik protichůdných názorů…
Jako když je moc betačtenářů? Myslíš, že když je betačtenářů hodně, že v tom může vzniknout chaos, když chceš potom ten rukopis editovat?
Já si myslím, že ano, protože když těch betačtenářů máš třeba deset, tak je to strašně moc.
Já se přiznám, že jsem nikdy neuvažovala nad tím, kolik je ideální počet betačtenářů. Vzpomínám si na jednu klientku, která jich měla asi pět, pak poslala svůj rukopis ještě mně a byla z mé zpětné vazby nadšená a říkala, že takto podrobnou zpětnou vazbu jí nikdo z těch předchozích betačtenářů nedal. Byly věci, kterým se vůbec nevěnovali. Takže si myslím, že na tom počtu až tak nezáleží, spíše na tom, jak je ten betačtenář kvalitní. Jak si myslíš, že se pozná dobrý betačtenář, který Ti dá dobrou zpětnou vazbu?
Nejlepší betačtenář je takový, který se nebojí kritiky. Hodně betačtenářů jen chválí, ale to toho autora nikam neposune. To je k ničemu. Dobrého betačtenáře poznáš podle toho, že se Ti nebojí něco zkritizovat a říct Ti na rovinu, co funguje a co nefunguje.
To je pravda. Já se přiznám, že když jsem s betačtením začínala, tak jsem byla právě takový typ betačtenáře. Bála jsem se něco říct, ať toho autora neurazím. Pořád mám sice na mysli křehké autorské sebevědomí, ale zároveň vím, že nikoho neposune, když mu neřekneš, co v příběhu nesedí. Je důležité najít v tom nějaký ten balanc. Úplně kritický betačtenář není taky značka ideál.
Není, ale musí taky umět i tu kritiku, ale samozřejmě nejen tu kritiku. Na každém díle je podle mě něco, co se dá pochválit.
Mně se třeba stává, když pracuji, že třeba mám k povídkám nebo románům více připomínek, ale když odesílám zpětnou vazbu, tak nezapomenu dodat, že i když jsem měla připomínek tentokrát hodně, že příběh i tak byl skvělý. Protože někoho může odradit, že má v rukopise spoustu poznámek, a řekne si „Ty jo, to je špatně, tolik věcí tam je blbě. Ale to ještě nemusí znamenat, že to za nic nestojí.
To neznamená, že příběh za nic nestojí, jsou to spíše technické věci k tomu psaní. To nemá nic proti příběhu, to je o té technice psaní. Nestačí jen dobrý nápad, dobrý příběh, i literární stránka musí být dobrá.
Ano, autora to může vyděsit, když vidí tolik poznámek, a právě proto jsem to zmínila. Tady jde spíše o ty myšlenky, které toho betačtenáře v průběhu čtení napadnou, že něco není dovysvětleno nebo něco takového, ale neznamená to, že ten příběh je špatný.
Neznamená, ale z té autorské stránky je to těžký. Je to Tvoje dítě ten příběh, staráš se o něj, šperkuješ ho a pak přijde ta kritika. Není to příjemný, ale podle mě to k tvůrčímu procesu patří.
A máš nějaké metody, jak se vyrovnáváš s kritikou?
Jak jsem už říkala, dát si odstup a pak se na to dívat z toho nadhledu. Dát si čas to zpracovat. A hlavně je důležitý si uvědomit, že to není o Tobě, ale o tom textu.
Taky se mi stává, že napíšu strašný text. Ale to není o mně, to je o tom, že tentokrát se mi to prostě nepovedlo. Protože když tvoříš, někdy je něco dobrý, někdy je něco horší, ale nesmíš si to brát osobně, protože to není o Tobě jako o člověku, a ono to k tý umělecký tvorbě patří. Nepíšeš pořád jen veledíla. Občas se něco i nepovede a s tím je potřeba v té tvorbě také počítat.
Děkuji, Janko, za moc milý rozhovor, jsem ráda, že jsme si ho nenechaly jen pro sebe. Můžeme dělat pravidelně nepravidelné spisovatelské jednohubky o cca dvaceti minutách (Pozn. Původně byl rozhovor ve formě videa, ale my si s Jankou děsně skákaly do řeči, takže jsem se rozhodla jej pro Vás přepsat. Ale třeba se do příště polepšíme a Vy si nás tak užijete v mluveném rozhovoru. Byl by zájem?).
Janka Emma Mišúnová nejraději píše básně a více či méně temné fantasy příběhy, ve kterých svým hrdinům ráda komplikuje život. V nakladatelství E-knihy jedou vyšla pod pseudonymem Emma Longauer její sbírka poezie Nevyslovené myšlienky, která je napsána ve slovenštině, a také sbírka školních hlášek nazvaná Středoškolské moudrosti.
