Možná Vás napadá myšlenka, že betačtenáře nepotřebujete, protože v nakladatelství pracuje redaktor, který Vám s vylepšením rukopisu před jeho vydáním přece pomůže. Jenže on se k němu ani nemusí dostat. Nebo tedy ne k celému.
To, jak přijímá rukopisy, krásně popsal Vojta Záleský z nakladatelství Fragment v rozhovoru pro Kreativní Inkoust. Vzhledem k množství rukopisů, které do nakladatelství přicházejí, nemá čas číst si každý úplně celý. Musí ho něčím zaujmout.
Pravděpodobně si přečte prvních pár stran (takže začátek je fakt důležitý, musí zaujmout) a rukopisem prolistuje. Celý si ho čte jedině v případě, že ho opravdu zaujme.
Rukopis posoudím po pár stránkách.
– Vojtěch Záleský
Jakou roli v tom tedy hraje betačtenář?
Velkou. Protože bez něj také nemusíte knihu vydat. Je to možná smutné, je to možná trochu moc drsné, ale je to fakt. Pokud nedostanete kvalitní zpětnou vazbu na svůj rukopis, nemusíte tušit, co je potřeba v něm učesat, a nakladatelství ne vždy poskytne zpětnou vazbu. Nemusí na to mít kapacitu. Rukopisů jim totiž chodí opravdu hodně a v nakladatelství pracují také jenom lidi. Takže i kdyby chtěli, nemohou se rozkrájet.
Vy tak můžete zažívat jedno odmítnutí za druhým, než budete zcela vyčerpaní a veškerou snahu vydat své dílo vzdáte. Navíc bez zpětné vazby nemusíte ani tušit, kde je problém. Což může vést k dalším krokům. Pokud jste se tedy nerozhodli to vzdát.
Kudy se tedy možná vydáte?
Půjdete cestou samonákladu, protože Vám do toho nikdo nebude kafrat a Vy si tak dílo můžete vydat po svém. Má to svá ale. Kromě toho, že zde není nikdo, kdo Vaše dílo vylepší, pokud si betačtenáře či redaktora nenajdete sami, stejně jako korektora, a Vám chybí potřebný nadhled, tak se Vám to může i prodražit, protože náklady jsou vysoké a nemusí se Vám vrátit.
Pokud si na tom ale máknete a zajistíte si vše, co je potřeba, i toto je cesta. I tady je ale kvalitní zpětná vazba potřeba, bez toho se prostě nehnete z místa, pokud si nechcete udělat špatné jméno a chcete zajistit čtenáři kvalitní čtenářský zážitek. O dalších nezbytnostech se nechci zmiňovat, to by vyšlo na další samostatný článek, tak třeba příště. 🙂
Stejnou „ostudu“ si ostatně můžete udělat i v některých nakladatelstvích, která vydají téměř vše, tudíž se můžete cítit jako vítězové, že Vám to už konečně vyšlo, ale bez korektury a redakce výsledek může být mizerný.
I takové dílo jsem četla. A bylo mi velice smutno. Nejen proto, že se jednalo o fantasy, což je můj milovaný žánr, ale jeho autorka byla velice talentovaná a s redakcí a korekturou by to byla skvělá kniha. Všichni známe ale takové to „Co by, kdyby“. Už to nezmění. Kniha je na trhu.
Bohužel jsem v případě daného příběhu vystupovala jako recenzentka a ne jako betačtenářka. Tudíž na daném díle už nebylo co napravit. Přitom talent se jí opravdu upřít nedá. Tohle vše by ale věděla, kdyby spolupracovala s betačtenářem. Šlo vidět, že nakladatelství si nedělalo starosti s redakcí a korekturou a dílo jí vydalo tak, jak jim ho poslala. Daná slečna/žena si sice splnila svůj sen vydat knihu, sice jen v elektronické verzi, ale za mne se i tento formát počítá, ale s jakými následky? Kam ji to posune jako autorku?
Co myslíte, je e-kniha a audiokniha taky kniha?
Jaké jsou mé zkušenosti?
Betačtenář nemusí být vždycky placený, já třeba také nevyužívám kadeřnici, protože si konečky stříhám sama, a na betačtení mám psací parťačku, která mi opravdu dá kvalitní zpětnou vazbu. Zato třeba za úklid si moc ráda zaplatím.
Ujistěte se, že máte k dispozici člověka, který Vám opravdu dá kvalitní zpětnou vazbu, jež Vás posune. Vaše dílo a Vás jako autora.
Osobně mám zkušenost, že ke mně přišli klienti s tím, že několik lidí jejich příběh už četlo, ale pořád to není nějak ono. Jedna paní mi nakonec napsala, že jsem první z jejích betačtenářů (a měla jich přede mnou pět), kdo jí dal tak kvalitní zpětnou vazbu. Počet tedy není vůbec určující. Pokud Vám někdo napíše jen líbí/nelíbí a pár poznámek k tomu, není to k ničemu, takto kvalitní zpětná vazba opravdu nevypadá.
Někdy příběh není špatný, někdy ho stačí jen učesat…
Další příklad, který bych chtěla zmínit, byla jedna pisatelka fantasy románu, která potřebovala učesat začátek příběhu, protože to nebylo ono, a musím jí dát za pravdu.
Přitom to několik lidí četlo a nikdo z nich ji neupozornil na špatnou dynamiku příběhu, chybějící popisy a až moc času, který strávila místo vyprávění myšlenkovými pochody hrdinky. Ano, i ty mají své místo, ale stejně jako můžete přesolit polévku, ona přesolila zase text začátku knihy, takže byl takový nemastný, neslaný, nudný, děj neměl spád. Přitom když jsem se na to podívala z toho nadhledu, děj byl skvělý, potřeboval jen učesat. Stejně tak mne zaujala hlavní hrdinky a její sarkastický smysl pro humor 😀
Tohle vše ale bylo třeba z toho textu vytáhnout. To drama, napětí a akci, které tam díky způsobu zpracování chyběly. A to může být tím, co způsobí, že je Vaše dílo nepřijato. Odmítnutí ze strany nakladatelství tedy může znamenat, že je potřeba na díle dále pracovat. Nemá tedy smysl nadávat na zaujatost, nebo že prostě nemáte štěstí.
Rada na závěr
Nepodceňujte tedy editace svého rukopisu a nadhled, který Vám může poskytnout druhý člověk. Pokud nedáte své dílo někomu přečíst, nemusíte tušit, že čtenáři nemusí být některé věci jasné, že vývoj vztahů nemusí působit tak uvěřitelně nebo třeba že dialogy nezní tak přirozeně. Také Vám může ujít trhlina v zápletce, jak dílo čtete pořád dokolečka.
A právě proto potřebujete někoho, kdo Vám tento nadhled poskytne. Kdo Vám řekne, jak to na něj působí a pomůže Vám rukopis vylepšit, povzbudí Vás a podpoří.
Kvalitní betačtenář je k nezaplacení. A je jich prý jako šafránu.
