Další knížka, do které jsem se zamilovala na první pohled. Hlavně tedy do hlavní hrdinky Zii Hellington. Bohužel je to také další knížka, která zklamala má očekávání, které nastolily první dojmy.
Zia Hellington – božské dítě s prořízlou pusou. Naprosto mě dostal její cynický pohled na svět, nespoutanost a divokost a její černý smysl pro humor a sarkasmus. Postavy tohoto příběhu jsou tak uvěřitelné, že doslova vystupují ze stránek knihy. Nebo v tomto konkrétním případě tedy spíše z obrazovek zařízení, na kterých jej čtete, protože tento příběh vyšel jako e-kniha. Ty sice nemám zrovna dvakrát v oblibě, naprosto miluju fyzické knihy, jejich vůni, kontakt s nimi, to šustění stránek při jejich obracení… Toto vše mi u e-knih chybí. Ale tato mě přesvědčila o tom, že jí mám dát šanci, dost mě zaujal nejen žánr (fantasy, jak jinak :D), ale také anotace.
Děj měl spád a o dramata v příběhu vážně není nouze. Co mě ale vyděsilo už od prvních stránek jsou přešlapy v jazykové sféře. Ten text by vážně potřeboval korektora, ať už se to týká pravopisu, gramatiky nebo stylistika. A přitom je to taková škoda. Dílo zoufale potřebuje nejen korektora, ale také zásah kvalitního betačtenáře a redaktora.
Skvělý, avšak nepropracovaný námět
Moc se mi líbil námět. Ale ten nebyl vůbec propracovaný. Prvotní myšlenka byla určitě dobrá, možná dokonce skvělá, ale jde vidět, že na světě, ve kterém se příběh odehrává, si autorka buď nedala záležet, nebo pokud ano, zůstalo to pouze v její hlavě. Protože vůbec nemá řád, spousta informací chybí, nebo jsou předkládány jako zřejmý fakt, například válka mezi různými božstvy, aniž by byla situace čtenáři detailněji vykreslena, nebo aby mu byly představeni jednotliví bohové (nebo alespoň ti, kteří jsou důležití pro tento příběh, zbytek by stačil ve stručnosti, ale i ta tam bohužel chybí). Zdá se mi, že autorka nějak nepochopila rozdíl mezi bohem a polobohem. Vypadá to celkově na nepodařenou inspiraci knih Ricka Riordana, které miluji jen tak mimochodem.
Fantasy svět bez pravidel
Fantasy svět, který autorka stvořila, nebo spíše jak to tak vypadá nestvořila, je jaksi bez pravidel, hlavní hrdinka Zia si může dělat cokoli chce a kdykoli chce a vypadá to, že vše jí projde bez následků. Pak najednou něco nemůže.
Občas to vypadá jako cochcárna pro hlavní hrdinku a pak nelogicky zase ne. Nedává to prostě smysl. Protože není v rámci čeho, že jo. Chybí mantinely, vodítka, o která se čtenář může opřít. Spousta věcí bohužel zřejmě zůstala pouze v hlavě autorky, aniž by je „dala na papír“. A neustálé opakování „pomocí magie“ místo přímého popisu mne doslova dohánělo k šílenství.
Nejasnostmi se příběh bohužel jen hemží. Není často jasné, zda jsou lidé zvyklí na magii či nikoli a od toho se nedá odvodit, zda je děj reálný a uvěřitelný nebo ne.
Hrdinka k sežrání a láska jako trám
Co jsem ale naprosto hltala a co autorka zvládla bravurně, i přes nedokonalé vyprávění a chyby v jazyce, je romantická linka a charakter hlavní hrdinky. Vývoj vztahu mezí ní a Valliem jsem hltala a docela mě naštval otevřený konec, protože bych moc ráda věděla, jak celá věc dopadne. Zda se dočkáme pokračování po nepovedeném a zpackaném začátku, je jen ve hvězdách.
Pokud jste pozornými čtenáři a pravidelně mě sledujete na sítích, toto byla kniha, která mne inspirovala k příspěvku „Neberte kdeco, jen abyste měli aspoň něco“. Chápu, že je frustrující být odmítnut kdo ví kolikrát nakladatelstvím a nedočkat se kolikrát ani odpovědi. Ale tímto svou situaci rozhodně nevylepšíte. Špatné jméno a pověst se napravují těžko. Nepodceňujte to jen za honbou svého cíle – tedy vydané knihy.
