Osobní sdílení je nejlepší. Pojďte se začíst do povídání, které jsem vedla s jedním spisovatelem sci-fi a fantasy. Vyzpovídala jsem Karla Mazánka, autora románu se skvělým námětem Placen za život a dalších sci-fi a fantasy příběhů. Karel má neotřelé náměty, miluje v příbězích akčnost a dynamiku, jím psané texty nepostrádají jeho rázný a osobitý smysl pro humor, který samozřejmě nechybí ani v dnešním povídání, a sám o sobě říká, že by mu skvěle šlo psaní scénářů.
V minulém rozhovoru jsme se věnovali tématu umělé inteligence. Dnes Karel nabídl téma o dost méně kontroverzní, ale zato o nic méně užitečné. Dnes se s Vámi totiž podělí o své vlastní zkušenosti ze stěhování a jaký vliv na jeho tvorbu mělo.
Ahoj, díky, že jsme se virtuálně propojili, abychom mohli zase podiskutovat, tentokrát na téma, které jsi nadhodil, a to jak místo ovlivňuje tvorbu. Jak Ty to tedy vidíš? Jelikož ses nedávno stěhoval, tak máš čerstvé zkušenosti.
Protože jsme se stěhovali, tak byla na práci spousta jiných věcí, a to včetně skládání nového nábytku, takže na psaní téměř nebyl čas, ale jakmile bylo vše hotovo (za ten den), tak se člověk cítil tak nějak líp, kolik toho zase stihl udělat. Je to jiná práce a tak je to „lenošení“ v psaní poněkud jinačí. Nicméně změna místa z města na venkov udělá hodně, člověk se dívá do zeleně a ne do „šedi“, jsou tu jiné zvuky i jiní lidé, a tak jde všechno líp… Možná, že i to psaní dostalo nějaký jiný náboj – tedy v tom co píšu, že je to jinačí – jiný pohled na svět atd.
Když jsem se tak díval do toho, co mám napsáno a v čem všem mám pokračovat, tak mě napadla spousta jiných cest, jak daný příběh dopsat. Ta změna místa se totiž do toho psaní hodně promítla. Celkově tu mám větší klid i více inspirace. Hlavně ten klid je tu hodně znát, nejen v noci, když se nic neděje, ale i přes den… Jinak co se týče denního rytmu, tak ten se mi taky změnil… Vstávám kolem půl osmé a chodím spát kolem jedenácté, což je na moji povahu sovy poněkud někde jinde než kdysi.
Ještě jsem si za ten měsíc moc nezvykl, tedy jo, ale jinak – nezvyk psát v jinou hodinu, než jsem byl zvyklej, ale to se časem asi poddá. Jinak je tu o něco chladněji než ve městě, což je samo lepší i pro psaní, protože psát a potit se to je na prd A abych řekl pravdu, tak se cítím s tímto místem hodně spokojeně. A očekávám větší pohodu na psaní. Ona jako je, ale ještě musím tzv. vydechnout z toho přesunu, ale na druhou stranu se dívám všude možně po netu na další a další nábytek, který by se sem hodil a co si zase složím – baví mě to skládat, takže se rozhoduju, zda bych nedělal hodinového manžela, mimo IT Help, který provozuju pro známý.
Jinak se ženou trávíme společně o devadesát procent více času, a to díky novému uspořádání celého bytu, a tak jsem i nejsem rušen při psaní – teda ne že by mi to vadilo, jsem za to rád, ale prostě chybí ten „klid“ – teď mi žena zrovna říkala: „Co tam tak zuřivě datluješ?“ Být naprosto sám, tak tohle vyrušení není, je to prostě jinačí… budu si na tohle muset zvyknout
Nicméně změna místa z města na venkov udělá hodně, člověk se dívá do zeleně a ne do „šedi“, jsou tu jiné zvuky i jiní lidé, a tak jde všechno líp… Možná, že i to psaní dostalo nějaký jiný náboj – tedy v tom co píšu, že je to jinačí – jiný pohled na svět atd.
Ty jo, to je fakt dlouhá odpověď. Dík za podrobné sdílení. Je vidět, co ta velká změna udělala s Tvými návyky a inspirací pro psaní. Takže myslíš, že to psací místo je fakt tak důležité a že ve městě se může psát hůře?
Nejsou tam ty podněty jako příroda za oknem, lidi, co tě zdraví všude kam vkročíš atd. i ten déšť tu má jiný náboj… Pravda, kousek za barákem máme trať, ale je velice dobře odhlučněná (postavený celý nově), tak je to slyšet asi jako šalina za oknem – spíš jen takový vžžžžm jako silnější šum. V noci tu sice jezdí náklaďáky, ale hodně pomalu, takže cajk.
Taky je třeba brát v potaz, že s Edou (Pozn. Karlův pejsek) chodím na delší procházky v zeleni, což ve městě prakticky nebylo, a současně, že doma nekouřím, tak jsem to z cca pětatřiceti cigaret stáhl na cca dvanáct, a to se taky do toho psaní podepisuje – jiné návyky. Ještě jsem si teda úplně na tohle nezvykl, ale ven zapálit si můžu kdykoli (ale většinou jen tehdy, když jdu kolem baráku s Edou).
Samo psát někde na samotě u lesa by asi bylo ještě jinačí, ale už tohle je hodně velká změna oproti městu. Na druhou stranu ve městě se takříkajíc „ztratíš“ – jsi jen jeden z mnoha – je to více anonymní, což tady třeba ne, a to taky udělá hodně.
Hodně na mě zapůsobila změna režimu vstávání a spaní. Prvně jsme to měli tak, že jsem šel spát pozdě a ráno ve čtyři vstával a pak si šel ještě lehnout, ale Eda si postupně navykl, že panička brzo ráno odchází, a tak byl asi po dvou týdnech v klidu, takže ráno už nevstávám.
Ale i tak, když vstávám kolem půl osmé a chodím spát kolem půlnoci, tak ten den je tak nějak pro mě delší, takže je více času na psaní a další věci. Přesto využívám noc pro tvoření a ne přes den, a když jo, tak jen velmi zřídka. Teď se třeba párám s jednou novelou a přes den na to není nálada, ale zato v noci, když všechno spí a je klid, tak se mi píše nejlépe.
Takže ať se na to dívám, jak se dívám, tak ta změna místa udělala opravdu hodně a stoprocentně to bude v tom, co píšu, opravdu hodně znát.
Takže myslíš, že ve městě není dost podnětů? Máš pravdu, že na vesnici je to jiné, je tam jiná atmosféra a lidí k sobě mají blíže, jsou přátelštější. Mám zkušenost s bydlením v malém městě a mohu to potvrdit. Naopak šok ze stěhování do velkého města byl velký, musela jsem pryč.
Ve městě máš podněty jiné, ale shon a anonymita mají také své kouzlo.
Takže vidíš i souvislost se zdravějším životním stylem?
Ano, přesně tak. No ale taky je to tak nějak jinak… To zdraví alá cigarety jsem si vynahradil jídlem, takže jsem jak sud piva.
A tam vidíš souvislost jakou? Má to vliv na Tvé psaní, že teď více jíš?
S plným žaludkem se píše hůře Vyloženě se přecpávám Takže ta souvislost tam je.
Režim se Ti tedy změnil hodně, vím, že jsi sova a pro tvorbu jsi vyhledával noc. Přesto teď píšeš, že máš delší den a vidíš zlepšení ve svém psaní. I přesto, že reálně na něj musíš mít méně času, když chodíš dříve spát.
Jo,je to tak. Ta změna je pro mě velmi velká. Hlavně ten čas na psaní je jiný a v jinou dobu.
A v čem je to jiné? Vidíš v tom přínos? Vypadá to, že času na psaní máš méně než předtím, ale zníš spokojeněji. Je Tvůj psací čas kvalitnější než delší?
Ano, je to tak. Sice mám o něco méně toho „svého“ času, ale zase se mi zdá to, co píšu, o hodně lepší než dříve. Ale jsem teprve na „začátku“ bydlení, takže se to může ještě změnit.
Takže myslíš, že změna návyků přispěla k větší kvalitě času? Čím si myslíš, že to je? Co děláš teď lépe? A doporučil bys něco ostatním psavcům?
Kvalita onoho prostoru je o mnohem větší, člověk je více v pohodě, a to je pro psaní důležité. Jde především o změnu místa a je celkem jedno z jakého a kam. Vždy se bude psát jinak, protože jsou jiné podněty a celková atmosféra pro psaní.
Co doporučit? Hodně chodit ven a nemusí člověk ani psát venku, ten pohled do zeleně je rajská hudba pro duši. Klidně každej den na hodinku někam vypadnou, ať do lesa či parku, poslouchat zpěv ptáků, bublající potůček nebo řeku apod.
Je pravda, že změnu místa často doporučuji, i ono psaní venku, mně osobně se tam píše prostě lépe. Radu psát venku jsem zařadila i do letní psací výzvy ve skupině. A pozoruješ, že by se nějak změnilo Tvé psaní? Způsob, jakým píšeš?
Tady bych byl opatrnější na to, kde venku psát, protože některá místa mohou být rušivá, nebo pro někoho rušivá. Někdy se to tak sejde, že venku je větší mumraj než doma a jindy je to opačně.
Jak už jsem psal, ta změna je na psaní vidět, mám teď rozdělané nějaké povídky a ty dostaly díky té změně zcela jiný nádech.
Jiný nádech? Rozepíšes se více? Pochopila jsem Tě tak, že změna prostředí udělá hodně a že zároveň doporučuješ trávit hodně času venku, přesto si každý musí najít to, co mu vyhovuje.
Přesně tak, ne každému se vyloženě venku bude dobře psát, někdo (jako já) má raději na psaní klid v noci hezky ve svým kutlochu s muzikou, přesto ta změna a trávení více času v přírodě má hodně velký vliv na psaní – hlavně že si člověk pročistí mozek, utřídí si myšlenky apod.
To je pravda.
Co se pak konkrétního psaní týče, tak je to velmi podobně jako v textu výše… jiný náboj = jiné texty. Těžko říci, jak moc to je ovlivněno právě tou přírodou, ale člověk tak nějak už nespěchá tak jako ve městě, kde je jen shon.
Já třeba tohle až tak nepociťuju, protože jsme v důchodě že, a ten čas na to psaní mám prakticky kdykoli, ale ten shon města je pro většinu lidí jako těsná košile, a když k tomu připočítám starost o rodinu apod., tak na psaní a procházky není pomalu kdy.
Takže léto je vlastně ideální na psaní… Mamina vypustí děcka na koupališti k vodě a pomalu se o nic nestará a píše či si čte na dece… To je totiž jediná volná chvíle, kterou má za celý rok.
Chlapi zase jdou na pivo, které jim, ač je to nemilé, způsobuje ochrnutí mozku ve smyslu odumírání buněk, a to má na psaní také vliv. Nicméně ne vždy to tak je, když se třeba podívám na Hamigwaye, tak ten chlastal skotskou a bez ní nemohl vůbec psát. Takže těžko říci, jak moc onen alkohol narušuje psaní, na druhou stranu on to měl jako rituál, a tak se mu to vžilo pod kůži.
Já třeba dám denně tak čtyři až pět piv, ale ne že je vypiju naráz, ale za celý den. Je to něco jiného, než si zajít do hospody a tam dát za sebou čtyři škopky.
Někdo říká, že je to alkoholismus, což je možná pravda, ale nějak mě to netrápí, ne že bych neměl už bříško, nicméně dobré pivo je pro chlapa asi takové jako dobrý zákusek s kávičkou pro ženu.
A když to vezmu v potaz – tyto nešvary obou pohlaví – tak se vlastně dostáváme k tomu jak kdo píše, někdo pod vlivem cukru a jiný pod vlivem alkoholu, tak jako tak je to závislost na něčem a tedy jakýsi rituál ať již při psaní nebo po něm. Takže taková odměna za práci a to je to, co by mělo být vždy když člověk vydá nějakou energii na psaní – prostě a jednoduše se odměnit za ten čas strávený psaním a prací nad textem.
A u tohodle bych se chtěl na chvíli zastavit, protože právě tohle místo, kde jsem, je jako taková odměna… dlouho hledaná odměna a tudíž to má i takový vliv na to moje psaní. Ten klid a pohoda se nedá srovnat.
Samo, ne každému se splní podobný sen, ale je třeba vytrvat a o pochybnostech nepřemýšlet, protože jakmile jednou člověk zapochybuje, tak si právě v ten čas, kdy zapochyboval, pod sebou uřízl větev. Jak je všeobecně známo, kdo chce, tak hledá řešení a kdo nechce hledá důvody proč to nejde. A pro psaní platí to samé.
Koukám, že tady už odbočujeme od původního tématu vlivu místa na psaní k odměnám, což je jedna z věcí, které mohou pomoci i s prokrastinací. Řekla bych, že s tou vůli je to malinko složitější, občas podporu potřebuje každý, a to je to, co nabízím jak ve skupině, tak při osobní spolupráci. Máš tedy ještě co říct k původnímu tématu, ať se naše debata nezabere úplně jiným směrem? To kdyžtak jindy.
No k původnímu tématu… Mimo místa jako takového tu fungují i jiné návyky – tedy ty stravovací, a to jak časově tak stravování jako takové. Já se díky změně místa rozežral – máme blízko možnost meníčka za slušnou cenu, takže doma vařím tak na půl, což je na jednu stranu škoda (moc neušetřím kačáky), ale na druhou stranu plus (časově), takže mi na psaní zbývá více času. I když pravda, že ho mám tolik, že jej mohu přehazovat vidlemi.
A mimo jiné se s plným žaludkem (fakt odcházím jak sud) píše o dost hůře. Ne třeba to, jak se tu bavíme, ale na vymýšlení dalších a dalších scén a pokračování v příběhu. To je o něco jinačí psaní, když nemáš interakci a když ji máš. Proto taky vznikly ty moje večerníčky, baví mě psát dle přání čitatelů, nemusím splnit třebas úplně všechny, ale dodá to hodně nápadů, co a jak vymyslet.
Teď si třeba laškuju s ChatGPT-4o a zkouším, co mi může nabídnout – jak zhodnotí danou situaci, jaká řešení nabízí a jaké cesty k výslednému textu… Na tohle jsem čas předtím neměl, takže teď více analyzuju než píšu, a to je taky znát na zápletkách. Ona ta změna místa má vliv na hodně věcí, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale ve výsledku ano. A to i to pivo, které je tu levnější, takže si můžu dopřát o škopek víc. Jsou to vlastně zcela změněné návyky a to je samo sebou znát a to nejen u psaní.
Celkově tu mám větší klid a jsem více v pohodě, než jsem byl ve městě, ale to je pro každého jiné – ten, kdo se narodil na vesnici a žije tam, tak třeba touží po městu, kde bude v anonymitě, kde bude mít vše po ruce atd., a měšťák zase touží po klidu a ten ruch velkoměsta nechat za zády.
A tím bych to asi ukončil. Nebo máš ještě něco? Já právě dojedl, tak jsem opět jako sud.
P.S. Ono je to znát už na maloměstě. Nemusí to být přímo vesnice v horní dolní, tedy v Prčičálově, kde lišky dávaj dobrou noc, tak říkajíc.
Já moc děkuji za Tvé sdílení, za čas, který jsi mně i ostatním píšícím věnoval. Baví mě Tvé vhledy, nadhled a smysl pro humor. Moc se těším na další povídání, má někdo nějaký nápad, o čem bychom si měli povídat příště?
Karel Mazánek
Od dětství hltal Verneovky a snad všechny sci-fi knihy a filmy. A to se mu stalo osudným. Nejvíce jej ovlivnil J. Verne a J. M. Troska. Ke skutečnému psaní se dostal až díky programování hry, tedy konkrétně jejího příběhu na pozadí. Moc mu to nevyšlo. Původně z toho ani neměla být kniha, byl to spíše jen výpis událostí, které na sebe ve hře navazují… V současnosti se věnuje jinému druhu sci-fi. Vydaných má již pět knih a neúnavně pracuje na mnoha dalších.
Více o autorovi a jeho tvorbě na https://www.databazeknih.cz/citaty/karel-mazanek-106499
