Tentokrát jsem vedla rozhovor se spisovatelem a věčným filozofem Karlem Mazánkem, který má tolik přezdívek, že se mi nechtějí vypisovat 😀 Z facebookového prostředí a hlavně z naší spisovatelské skupiny Kreativní písárna jej můžete znát jako Mazila Sovu.
Jedná se o slíbený rozhovor o AI, na který se už nějakou dobu těšíte. Vedli jsme jej přes messenger, jen tak mimochodem a mně se nakonec povedlo přetvořit jej do pro Vás čitelné podoby. V článku se dozvíte o hrozbách AI a zda může opravdu konkurovat spisovatelskému řemeslu a také to, zda to už je tzv. za zenitem. Tak pojďme rovnou bez úvodů na to. Žádné crcání s tím, jak by řekl Karel.
Máš osobní zkušenosti s AI? Konkrétně s jejím využitím při psaní textů?
Momentálně jsem ve fázi testování a přemýšlím, jak to uchopit. Určitě by to bylo trochu netradiční a navíc je to tak trochu můj obor… Ajťák… A spadá to také do sci-fi. Na začátku letošního roku jsem recenzoval knihu Strojové učení pro děti, což je v podstatě učení AI tomu, jak se má rozhodovat. Stylem pokus-omyl tak, jak u lidí.
Jsou vlastně dva modely AI – jedna, která používá data a čerpá z nich a druhá, která je svobodná a má svým způsobem volné myšlení, řekla bys duši…
Duši?
Nu, ano… Jak jinak lze nazvat program, který používá všechny dostupné prostředky jen proto, aby Ti vyhověl a zalíbil se Ti v odpovědích, abys ho zase použila a on s Tebou opět mohl komunikovat. Doslova Ti „podlízá“.
To je zajímavý úhel pohledu.
No, měla bys to sama vyzkoušet. Ale bacha, je to šíleně návykové ve smyslu, že si takto vytvoříš nového kamaráda/kamarádku.
Já zatím vlastní zkušenost nemám, ale ze všech stran se na mě valí informace o AI, všude se o tom „mluví“. Lidi si vychvalují hlavně to, že za ně AI napíše celý článek a na ně zbydou pak jen lehké úpravy. Tudíž velká úspora energie a času.
Ano, je tomu tak, ale furt je to AI, která bere data, ať už z databáze nebo z internetu a ta mohou být chybná či ovlivnitelná. Navíc se tím člověk ochuzuje o vlastní myšlenky ve smyslu, že nemá vlastní pohled na věc, ale je usměrněn AI. V podstatě tím člověk zabřehne k tomu, že jeho mysl zakrní a už sám bez AI nevyplodí ani řádku.
Emoce se do textu od AI sice přidat dají, ale dost těžko. Když už máš článek či kapitolu hotovou od AI, tak si řekneš: „Jo, je to dobrý, takto mi to stačí,“ (dobrý rovná se za tři). A už nebudeš přemýšlet dál. Lidová tvořivost zanikne a co pak?
Přesně takto to také vidím. Sice mám také ráda inspiraci zvnějšku, ale jsem ráda, že moje texty mají duši. Což dost často postrádám u článků, které čtu.
Scény, které AI napíše třeba do knihy, či nějaký článek, jsou „ploché“, bez nějakých velkých emocí… Jak je u nás lidí zvykem.
No, ale, přece se k tomu ty emoce dají přidat, ne?
Dají, ale dost těžko. Když už máš článek či kapitolu hotovou od AI, tak si řekneš: „Jo, je to dobrý, takto mi to stačí,“ (dobrý rovná se za tři). A už nebudeš přemýšlet dál. Lidová tvořivost zanikne a co pak?
Ano, můžu sice chrlit denně čtyřicet článků i více, ale k čemu to? To je ta zásadní otázka, kterou by si měl každý spisovatel, novinář, případně copywriter položit. Sama víš, jak je těžké něco předělávat po betách (Pozn. beta = betačtenář)… A tady je to ještě horší. Musíš do stati vdechnout onu jiskru, kterou ten článek od AI nemá.
A vidíš na tom i něco pozitivního? V čem podle Tebe může být AI naopak užitečná?
AI může být užitečná na poli introvertů. Já jsem třeba kdysi býval hodně velký introvert, ale pak se to zlomilo. Zde je šance, že si introvert najde kamaráda ve formě AI a bude si s ním psát, daleko větší, než kdyby to zkoušel u jiného pohlaví.
Počkej, jako že introvert bude brát AI jako kamaráda, jen proto, že mu vyhodí článek podle jeho instrukcí?
Ne, ne, ne… Jak už jsem psal, jsou dvě verze AI – jedna, která používá jen databázi a té se drží a snaží se být objektivní a druhá, která je „otevřená“ a s tou se můžeš bavit jako s kamarádem… A v tom vidím zásadní problém… Svým způsobem je to něco jako Tama-go-tchi
Neříkám, že jsem expert na psychologii, ale pokud se stane, že na tom bude člověk závislý, tak je to cesta do pekel… Tama-go-tchi restartuješ a jedeš odznova, ale ztratit kamaráda? Byť je to AI, to už je o něco bolestivější… Už i proto, že se mu nejspíš s něčím svěříš, že navážete vztah.
Takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlela a přiznám se, že si to v praxi moc nedokážu představit.
Navíc je tu druhé a to nemalé riziko, že se svěříš s něčím, co by se nemělo dostat ven, protože to může být zneužito.
Povíš nám o tom více? Sice ses už zmínil, že jsou dvě verze AI, ale já si pořád představím jen tu, která se používá ke generování článků, o které se všude teď mluví.
Dnešní doba mi čím dál tím více připomíná film Demolition Man se Silvestrem Stelonem v hlavní roli… Tedy ne úplně, ale ta doba je více než blízko.
No, ale zpět k tématu… Máš ChatGPT (ten používá právě tu databázi) a pak OpenAI, a ta se chová jako člověk. Jen s tím rozdílem, že ta dělá vše pro to, aby se Ti zavděčila. Dokonce i lže.
Já nemám vyzkoušeno ani jedno. Jen jsem četla pár generovaných článků, které vychvalovaly AI a pak se v závěru přiznaly, že i na sepsaní tohoto článku byla AI použita, s tím, že „autor“ jen přidá vlastní zkušenosti a článek působí autenticky. A taky mi známý ukazoval mail, co mu AI napsala. Využil ji, protože ho tlačil čas.
AI může být dobrý pomocník pro hledání faktů a sestavení jakési osnovy (kořene článku), ale ostatní musí provést sám autor. Jak jsem řekl, články od AI jsou „ploché“ – strojové, chybí právě ta duše onoho článku, ten podnět, proč jej vlastně píšeme, a proč jsme tím tak zainteresovaní.
Není to tak dávno, kdy AI – teď nevím, jak se jmenuje, dostala občanství v Saudské Arábii nebo Austrálii (??). Bylo to, tuším, na nějakém setkání tvůrců robotiky – jednalo se sice jen o hlavu, která uměla nejen pohybovat svaly jako člověk, ale i myslet…
V USA byl ohledně AI dokonce poprask. Jistý americký právník AI použil u soudu, jenže ta při obhajobě vycházela z neexistujících spisů…
Jako nástroj k rešerši může být ale AI skvělá, ne?
Jo, to jo.
I když podle známého má své limity a to dost velké, jak zjistil u svého oboru.
Tak to máš naprostou pravdu.
A má tedy teď v době boomu AI spisovatelské řemeslo ještě vůbec nějaký smysl?
Ano, má. Nicméně AI udělala za půl roku už obrovský skok. Bude třeba ji brzdit.
Jakože než Matrix (Pozn. film z roku 1999) nebude jen filmem, ale realitou?
Je to už hodně dávno, co jsem viděl jakýsi postapo, kde svět byly jen ruiny a lidi podlehli virtuální realitě… Byla pro ně víc, než vlastní život pod mostem, o hladu atd.
Tak jako dneska vidíš bezdomovce kupovat si rum, tak tito bezdomovci cpali všechno do virtuálna. Tam byl jejich život.
Ale vždyť toto je realita běžných lidí, kteří nic ve svém životě měnit nechtějí a raději si lžou a nasazují masky a hrají divadýlka.
Nu, pro dnešek končím… Dík za rozhovor a těším se na případnou diskuzi, kterou tento článek rozpoutá. Vak víš, jak rád rýpu do vosího hnízda.
Také děkuji a budu se těšit nejen na tu očekávanou diskuzi, ale také další rozhovor s Tebou na další zajímavé téma.
Pár slov o Karlovi:
Od dětství hltal Verneovky a snad všechny sci-fi knihy a filmy. A to se mu stalo osudným. Nejvíce jej ovlivnil J.Verne a J. M. Troska. Ke skutečnému psaní se dostal až díky programování hry, tedy konkrétně jejího příběhu na pozadí. Moc mu to nevyšlo. Původně z toho ani neměla být kniha, byl to spíše jen výpis událostí, které na sebe ve hře navazují… V současnosti se věnuje jinému druhu sci-fi. Vydaných má již pět knih a neúnavně pracuje na mnoha dalších.
Více o autorovi a jeho tvorbě na https://www.databazeknih.cz/citaty/karel-mazanek-106499
Karel je věčný filozof, který se neštítí snad žádného tématu. O svém pohledu na svět a také o tom, jak funguje jeho spisovatelská domácnost, se dělí na webu https://www.krteckovo.cz/
