Sázíte, nebo plánujete? Jakým způsobem vzniká Vaše kniha? Tím, že poznáte, jaký jste typ, možná zasadíte semínko svého úspěšného psaní.
Mám dojem, že každý lektor tvůrčího psaní si vymyslí vlastní terminologii. Setkala jsem se s různými označeními. Já zůstanu u toho nejrozšířenějšího, a to jsou zahradníci a architekti. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Velice zjednodušeně – zatímco jeden typ potřebuje pevnou kostru, ten druhý ne. Poznáte, který je který? Tak já Vám to prozradím… Za malou chviličku. Ještě totiž chvilku počkejte. Nezapomeňte totiž na jednu důležitou věc. A to – zůstaňte sami sebou.
Nechápejte mě špatně. Inspirace není nikdy dost. Ale přílišná touha nacpat se do nějaké škatulky, nebo následovat něčí šlépěje, nevede nikam, kde by to za něco stálo. Na konci Vám totiž nezbyde nic jiného, než být sami sebou. Ale stejně jako například Human Design, i v případě spisovatelství znát sám sebe není na škodu.
Každý krok na cestě sebepoznání osvětluje cestu.
– Pavel Vondrášek
Tak jdeme na to! Jaké ty typy spisovatelů že to jsou?
Vševědoucí architekt
Architekt si potřebuje vše nejdříve rozvrhnout (a jsou lidé, kteří by dali ruku do ohně za to, že jen takto vzniká dobrý román) tak jako opravdový architekt, který nejdříve navrhne celou budovu před její stavbou, tak si naplánuje celý román ještě před samotným psaním. K tomuto se skvěle hodí metoda sněhové vločky.
Intuitivní zahradník
Druhý typ – tedy zahradník – pouze zasadí semínko a čeká, co z něj vyroste. Může mít představu, co za typ semínka zasadil a co z něj tedy asi vyroste, ale vše ostatní je ve hvězdách. Vykope sice díru, zasadí do ní semínko, které zasype zeminou a poté jej zalévá a zalévá a čeká, co bude. Ví, co za typ plodiny mu vyroste, ale stejně tak jako u zahradničení vše ostatní závisí na povětrnostních podmínkách, dobré či špatné konstelaci hvězd a dalších nepředpokládaných vlivech.
Pokud si to nedokážete reálně představit, tak například Rowlingová je typický architekt – měla vše perfektně promyšlené, celý svět a postavy v něm. Jako zahradníka označuje sám sebe J. R. R. Martin se svou Písní ledu a ohně, která už se rozšířila na pořádný baobab 🙂
Přiznejte se, kdo stále čeká na další díl? 😉
Jak je možná zřejmé z článku o intuitivním psaní, já věřím tomu, že ty nejlepší příběhy si nás prostě najdou samy. Nemusíme je tedy nějak moc vymýšlet. Což ale nevylučuje předchozí teorii a nezavrhuje osnovu. I ta se dá vytvořit intuitivně.
Nechat k sobě příběh přijít. Nelámat to přes koleno a nevymýšlet nic na sílu. Jen si pokládat ty správné otázky. A příběh odpovídá. Vede. Ukazuje se v celé své kráse a seznamuje se se svým pisatelem. Nechá se vyprávět.
Neberte dnešní článek jako dogma, ale stejně tak jako astrologii nebo třeba Human Design jako lepší šanci porozumět svému spisovatelskému já.
Jak to máte Vy? Zařadili byste se do jedné, či druhé spisovatelské kategorie?
