Jak by vypadal svět bez žen? Tak to brzy zjistí obyvatelé jedné docela obyčejné obce, ve které si starosta a další významní muži jednoho dne řeknou, že ženy akorát stojí v cestě produktivitě a tak se jich na čas zbaví.
Chladnější části roku mají něžnější polovičky strávit kdesi na jihu, daleko od svých rodin po vzoru kosů. Jak tenhle šílený experiment může dopadnout? Autor se v příběhu nejvíce zaměřil na to, jak by to vypadalo ve společnosti tvořené na čas pouze muži a osudu žen se v příběhu vůbec nevěnuje.
Dle mě při konstrukci příběhu však pozapomněl na jednu věc: zasadit tenhle svůj nápad do širšího kontextu. Zatím svůj námět rozvíjí izolovaně od okolního světa a díky tomu pozbývá reálnosti.
Obecně mám v příbězích ráda, když se jde do hloubky a jakékoliv události musí mít pevný základ, bez nich se Vám totiž může vše zbortit jako domeček z karet. Zdá se mi, že tento příběh to jaksi zanedbal. Onen experiment dle mého názoru prošel hladce, nikdo vůči němu příliš neprotestoval, nikdo nic nedělal. Některé logistické věci jako zásobování obce a místa, která ženy opustily (například obchody), také moc neřešil.
Co ale zvládl dokonale, bylo vylíčení atmosféry místa po odjezdu žen. Občas jsem až kroutila hlavou nad tou ponurou atmosférou a říkala si: To by opravdu bez nás ti muži takto zvlčili? Opravdu by ve společnosti nastal takový chaos, násilí a nepořádek?
Hudební duše se v autorovi nezapře. Je to sice jeho prvotina, avšak co se konstrukce týče, velmi propracovaná. Jak sám o sobě říká, ve svém díle využívá principy hudebního skladatele. Originální námět a výjimečná kompozice příběhu drží čtenáře v napětí od začátku až do konce – tři dějové linky, kdy jedna rámuje zbylé dvě, které se prolínají… Jaké budou mít asi vyústění?
Co se postav a vztahů týče, zdá se mi, že autor tak nějak klouže po povrchu, místo, aby šel do hloubky a postupně je rozvíjel. Postavy jsou velmi ploché a černobílé, hlavní hrdina je hotový Mirek Dušín. Nic proti smyslu pro čest a svědomí, ale to mu nemohl dát alespoň nějaký zlozvyk, aby působil reálněji? U vztahů se zaměřuje na to vnější, až vztahy, které se snaží vytvořit, nedávají smysl.
Druhá dějová linka, která nás zavede do slova a do písmene do dob Ježíšových, je velmi originálně pojatá. To mne velmi zaujalo, ten pohled na tu náboženskou ikonu, který je poněkud jiný a musím říct, že mně více než sympatický. Našla bych v ní jen pár nesrovnalostí od biblické „reality“ počínaje Lazarem, kterého v příběhu Ježíš nevzkřísil, a konče Jidášovým koncem, který má však v příběhu velmi zajímavé vyústění.
Moje korektorské oko horko těžko zatlačuje slzu, když vidí jazykové chyby. V tomto díle jich sice není moc, ale Jsou pasáže, a že jich není málo, kde se naprosto nesmyslně míchá minulý a přítomný čas. Jak tohle mohlo uniknout oku korektora?
Obecně mám ráda díla s přesahem, což tento příběh určitě je, ale musím se přiznat, že i přes kladná hodnocení na databazeknih.cz mě jako celek tento příběh docela zklamal. Ale to bude čistě osobní záležitost. Mám ráda propracovanější a více do hloubky jdoucí způsob vyprávění.
Ondřej Kunovský (*1996) po maturitě na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem vystudoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři. Ve studiu dirigování pokračoval dále na pražské AMU a švédské Královské hudební akademii. Hudba je mu koníčkem, povoláním, ale i inspirací pro psaní. Styl jeho literární tvorby odpovídá v mnohém práci hudebního skladatele: znalost hudebních forem, práce s motivy a vnímání toku hudby využívá i při práci s textem a pomocí této hudebně-literární syntézy nachází neobvyklé způsoby „kompozice“ románu.
